Humanity's Team Ceska republika

Všichni jsme jeden

  

     V tomto textu vycházím jednak z událostí popsaných některými badateli spíše proto, abych měl kontext toho, co si chci ověřit i jiným způsobem. Jiný způsob je založen na tom, že všechny události, až do nejmenších detailů, které se týkají planety Země a lidstva, jsou zapsány v Akáši, a jsou součástí planetárního a vesmírného, a tedy Božího vědomí. Nic není ztraceno.

     Moje možnosti jsou větší ještě o to, že mohu klást otázky na všechno, co může být lidstvu sděleno, a že dostávám skrze Boha Otce kódy pravdy a nepravdy na mé správně formulované otázky. A tyto až překvapující informace jsou uvedeny i v tomto textu jako „moje poznání“. Také tyto informace jsou obsaženy v Akáši.

    Všechna moje poznání, která mi byla umožněna poznat, jsem učinil skrze Boha Otce.¨

    Nikdo více neublížil církvi než naši církevní otcové, kteří upravili evangelia i liturgii tak, že z nich odstranili mnohé podstatné a nahradili to potřebnými výroky, aby posilňovaly úlohu a vliv církve v životě jednotlivce i celé společnosti.

 

     Všechny tyto poznatky, uvedené v tomto textu, přispívají k tomu, co nám radí Bůh v knize „Bůh, na kterého čekáme“, autora N.D.Walsche,  v kapitole 9 (otázky autora jsou psány také kurzívou):

Mluvíš - znovu a znovu mluvíš - o celkové změně naší základní představy o Bohu a Životě. Rozumím ti správně?

     Ano. Jak už jsem řekl, tuto změnu lidstvo učiní. Otázkou není, zda ji učiní, nýbrž kdy.

 A ty říkáš, že čím dřív, tím líp.

     Jestliže opravdu chcete to, co říkáte, že chcete, pak ano. Chcete-li žít v míru, harmonii, štěstí a zdraví, chcete-li žít ve světě, který je rájem ve srovnání s ostatními planetami, chcete-li žít v podmínkách, které umožňují radostný život lidstva - pak ano. Čím dřív, tím líp, ano.

Ale jak přinutíme lidstvo, aby změnilo své nejzákladnější představy?

     Tím, že je zpochybníte. Tím, že je podrobíte kritickému zkoumání. Musíte zkoumat nejen své nejposvátnější představy, ale také zdroj, z nějž vznikly. Abyste to mohli udělat, musíte jej identifikovat.

Tak odkud naše základní představy pocházejí?

     Z vašich organizovaných náboženství. Většina vašich nejdůležitějších zákonů a prakticky všechny základní představy byly poprvé formulovány vašimi nejstaršími mystickými učiteli a později jejich stoupenci a vykladači. Učení těchto mystiků se pak předávala z generace na generaci, takže časem došlo k jejich zkomolení. A tato učení se stala základem vašich nejvlivnějších náboženství.

     Nakonec pronikla do všech oblastí života včetně občanského zákona a stala se vaší kulturní tradicí.

Takže to je pravda, že ano?  Celá naše kultura se zrodila z našich náboženství.

     Ano. A je to celkem přirozené, neboť náboženství mají hodně společného s tím, čemu lidé věří. A to, čemu věříte, ovlivňuje vaše chování. Závisí na tom, co chcete a co nechcete, co zachováte a co zničíte, závisí na tom všechno.

A bude na tom záviset i to, zda zachráníme nebo zničíme sami sebe.

     Přesně tak, příteli. Uhodil jsi hřebík na hlavičku. Vaše kultura vzniká z vašich představ a vaší víry. A vaše víra, kdysi náboženská doktrína, říká věřícím nejen to, co mají dělat a co si mají přát, ale také to, co od nich vyžaduje Bůh. A to se projevuje mnoha způsoby.

 

     V souladu s Božím názorem a návrhem předkládám křesťanským církvím tento text, aby se jejich představitelé zamysleli nad některými ortodoxními výroky, které jsou uvedeny v Novém zákoně. Mnozí církevní badatelé vyslovují různé domněnky o výrocích uvedených v evangeliích, ale nemají žádnou oporu o jejich pravdivosti.  Já tuto oporu a jistotu mám.  Vím, že co je mi sděleno, je pravdivé a mám tuto pravdu sdělit. Protože upřesněný obsah Nového zákona a navazující liturgie by mohly přispět k oživení křesťanství a k pochopení toho, že vlastně buddhismus, křesťanství a islám má jediný zdroj: Boha a Kristova Ducha s duší! 

     Převzaté části textu jsou napsány normálním písmem, mé vlastní části jsou napsány kurzívou.

     Některými okolnostmi Starého zákona a Nového zákona jsem se zabýval v některých mých dalších textech, které se nacházejí na mém webu  http://duchovnipoznatky.webnode.cz.

 

 

     Tento text je součástí většího textu, který má název „Bible – doplnění Nového zákona. Celý text obsahuje:

- Úvod

- Nazaréni, esejci a Kumránci – nový pohled na význam esejců, kteří tvořili dlouhodobý přechod od judaismu ke křesťanství. Bez esejců by se křesťanství nerozšířilo, protože esejci se stali prvními křesťany. Pomazání olejem byla převzatá tradice z buddhismu do esejské komunity jako výraz náležitosti ke komunitě a úcty. Esejci nebyli Kumránci.

- Ježíš Kristus a jeho mise – nový pohled na Ježíše a význam Ježíše Krista.

- Marie Magdalská – jiný obraz a význam; Marie Magdalská byla autorkou tří evangelií.

- Ježíšova rodina – co mělo být v Novém zákoně utajeno a jaký to mělo význam a dopad.

- Některé inkarnace Ježíše Krista na planetě Zemi – co je z větší části neznámo o jeho vlivu v celých dějinách planety

   Země.

- Evangelia a evangelisté – doplnění informací ke kánonickým i apokryfním evangeliím.

- Reinkarnace – je v souladu s Božím plánem a poslední soud není její náhradou.

- Výroky, které Ježíš neřekl – potřebné úpravy evangelií zobrazující lépe Ježíšovy výroky a historické skutečnosti.

- Svatý grál – zbytečná snaha uchopit něco, co je neuchopitelné.

 

Některé inkarnace Ježíše Krista

 

      Moje poznání:  Reinkarnace Krista do hmotné bytosti Ježíše byla jeho 33. reinkarnace na planetě Zemi. Od inkarnace do Ježíše se až dosud inkarnoval ještě čtyřikrát. Jeho inkarnace byly vždy do mužského těla.

     Edgar Cayce poskytl tento výklad k Ježíšovým inkarnacím: „Byl jedním ze synů Božích, kteří zbloudili na své cestě, avšak skrze svoji další činnost překonal svět. Ježíš patřil k té skupině duší, jež vstoupily do hmotných těl na Zemi, a tak spustily proces dalších reinkarnací na této úrovni bytí. Svým pozdějším příkladným chováním však napravil svůj „prvotní hřích“ a stal se oprávněným vůdcem ostatních.

     Ježíš jako první ze všech bytostí, jež se začaly reinkarnovat na této planetě, dosáhl svými pozdějšími činy takové dokonalosti, že se stal skutečně prvorozeným synem – prvním, jenž dosáhl dokonalosti na této úrovni bytí.“

     V jednom svém výkladu E. Cayce se ptá: „Přemýšleli jste někdy, v jakém stavu byl tehdy svět? Mohl na zemi zůstat život v tehdejší podobě, aniž by On obětoval vlastní život pro ty, kteří hledali Boha? Ne! Neboť v oněch dnech bylo nutné vymýtit všechno zlo, jež se nahromadilo před Božím trůnem. Nabídl svůj vlastní život, aby nám ukázal cestu skrze LÁSKU k Bohu a ke svému bližnímu.

 

     E. Cayce na otázku „jakou roli hrál Ježíš během svých inkarnací ve vývoji základních učení Mohameda, Konfucia, Buddhy, Platona?“ odpověděl: „Tato bytost přímo, či nepřímo – tj. z astrální sféry, ovlivnila všechny tyto formy filozofie či náboženství, jež hlásaly, že Bůh je jeden – věz ó Izraeli, že Pán tvůj Bůh je jeden!“  Kristus se narodil na zem jako člověk v patřičný čas z hlediska duchovního vývoje člověka, aby člověk měl vzor samotného Boha.

 

     Inkarnace Ducha a duše Kristovy byly buď trvalého charakteru, to je po celou dobu života hmotného těla příslušné bytosti, nebo se jednalo o „krátkodobou inkarnaci“, při které se vymístila duše příslušné bytosti a do těla vstoupila duše Kristova. Těmito způsoby bylo předáváno učení a poselství, které v daném čase a kulturním prostředí mělo být lidem sděleno pro jejich duchovní povznesení. Další způsobem bylo předávání Kristovy energie při modlitbách a meditacích k některým bohům a bytostem.

 

     Podle Cayce (8) byl Duch Ježíše inkarnován jako Adam, Enoch, Melchizedech, Josef, Jošua, Ješua. 

     Podle Steinera (9) byl Kristus jako božská kosmická bytost, která byla v dávné minulosti uctívána a vzývána pod stále novými jmény – Ahura Mazda, Osiris, Hór, Apollo, Baldur – a jež se v těle Ježíše (od křtu v Jordánu) stala člověkem.

 

     Moje poznání: Další inkarnací Ježíše Krista je dále faraón Achnaton, Kršna, Gautama Buddha,  Padmasambhava, císař Ašók a Muhammad. Mezi Steinerův výčet jmen nepatří Baldur. 

 

     Mezi trvalé inkarnace Ježíše Krista patřily inkarnace u bytostí: Adam, Kršna, Enoch, Josef, syn Jákobův, Mithras, Ahura Mazda, Zenda, Achnaton, Buddha, Konfucius, Ašók, Padmasambhava.

    Krátkodobé inkarnace působily skrze Osirise, Mohameda, Bahá'u'lláha, A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda.

     Působení Kristovy energie probíhalo u jmen Hóra, Melchizedecha, Apollóna.

 

     Inkarnace Ježíše Krista spojuje spolu s dalšími jeho inkarnacemi všechna hlavní monoteistická náboženství a nejlaskavější učení o tom, že naší hlavní životní náplní je láska ke všemu a všem, odpouštění všeho a všem i sobě, soucit pro všechny a pomoc druhým! Všichni jsme součástí jednoho celku. Na duchovní úrovni je vše krásně propojeno.

 

     Poznámka: Většina textů, týkajících se jednotlivých inkarnací, pochází z Wikipedie.

 

     Adamem byla první trojjediná lidská bytost mužského principu, jejíž součástí byla duše a duch, kterou jako křesťané nazýváme Kristem, dále mysl a hmotné tělo. Tato první inkarnace je datována do roku 70 tisíc př.n.l.

 

     Kršna byl synem jaduského krále Vasudéva, nar. v Mathuře, zemřel asi 1200-1100 před Kr. Předmětem uctívání se stal celý jeho život. Je považován za Syna Boha Stvořitele Brahmy. Je součástí Boží trojjedinosti Brahma, Kršna a Šiva. Po sedmi předcházejících vtěleních je Kršna osmou inkarnací boha. Kršna nebo též Krišna (doslova „černý“, „tmavý“, nebo "všepřitažlivý") je podle védské tradice Nejvyšší Bůh, ze kterého vše pochází, a který všemu vládne. Někdy je označován za osmého avatára boha Višnua, ale podle Bhágavata Purány je Kršna a Višnu jedna osoba, avšak Višnu má svůj původ v Kršnovi, tzn., že ve skutečnosti Kršna je zdrojem všech avatárů (i Višnua). V knize Bhagavad-gítá Kršna sám o sobě mluví jako o Nejvyšší Osobě. Během různých věků Kršna sestupuje jako inkarnace (avatár) na tuto planetu Zemi v různých podobách.

     Zrození Kršny je popisováno takto: Před nejméně čtyřmi tisíci léty př. n. l. se zjevil panně Dévakí (=stvořená pro boha), pocházející z královského domu, Višnu v podobě muže. Dévakí upadla do extáze a byla božím duchem, který před ní vystoupil v celém lesku svého božského majestátu, „zastíněna“ a počala. Tradice líčí událost následovně: „Požehnaná jsi, Dévakí, mezi ženami, buď vítána pro dílo spásy…On přijde se zářící korunou, nebesa a země budou naplněna radostí…Panno a matko, zdravíme Tě. Ty jsi matkou nás všech, neboť se zrodí Spasitel. Nazveš jej Kršnou.

 

    Osiris (Usir) byl jednou z nejvýznamnějších postav egypského panteonu. Usir se stal králem lidí a měl je na počátku věků, kdy ještě žili barbaři (?), naučit zemědělství, vinařství, řemeslnictví, těžbě drahých kovů, tvorbě zbraní, ale především víře a moudrosti, která měla jejich svět učinit krásnějším. Jeho moc a schopnosti mu záviděl jeho bratr Sutech, který ho na základě lsti zavraždil. Díky pomoci manželky Eset, syna Hora a boha Anubise, však znovu mrtvý Usir obživl a stal se jako první oživená bytost (mumie) na světě, bohem mrtvých a králem celého podsvětí.

 

     Hór (Hor) byl staroegyptský bůh nebes, slunce a světla, božský vládce Egypta. Jeho otcem byl Usir a matkou Eset. Hór bojoval se Sutechem o trůn Egypta. V této bitvě přišel o jedno oko, které se potom stalo symbolem ochrany celého Egypta. Po bitvě se stal prvním faraonem starověkého Egypta a všichni ostatní faraoni byli považováni za jeho převtělení. První zmínky o jeho kultu pocházejí z konce 4. tisíciletí př. n. l.  a byl to první bůh, který byl takto uctíván po celé zemi (tj.v Horním i Dolním Egyptě).

     Osiris a Hór byly hmotné bytosti. Přestože se jedná o otce a syna, v obou bytostech se nacházela oddělená část energie Kristovy, což jen ukazuje, že stejný duch s duší může být současně na více místech a ve více tělech.

 

      Enoch (Henoch) byl patriarcha, sedmý po Adamovi. Byl nejstarším synem Kaina, synovcem Abraháma, otcem Methúšalachovým a praotcem Noema. Enoch je ve starozákonních textech považován za znalce božích tajemství a jednoho z mála lidí, který byl vzat ještě před svou smrtí na nebesa.

 

      Melchizedech je biblická postava z knihy Genesis, kde se setkává s Abrahámem, žehná mu a přijímá desátek. Je označen jako „král a velekněz nejvyššího“ (je zde použito el Eljon, nikoli JHVH). Židovská tradice ztotožňuje Melchizedecha s Noenovým synem Šémem. (Kristus je Pavlem v 5. kapitole Listu Židům označován jako kněz řádu Melchizedechova.)

 

     Josef je syn Jákobův. Ve Starém zákonu je to příběh o Jakobových bratřích. Bratři nenávidí Josefa, kterého otec Jakob obzvlášť miluje. Snaží se ho zahubit, ale prodají ho do otroctví do Egypta. Josef se dostal nejdříve jako otrok do domu Putifara, kde musel odolávat nástrahám Putifarovy ženy. Za falešné obvinění byl Josef vsazen do vězení. Ve vězení vyložil dvěma vězňům jejich sny, které se za tři dny naplnily. Jeden z těchto vězňů byl číšník samotného faraóna. Když měl faraón jednou sen, s jehož významem si nevěděl rady a ani jeho mudrci, vzpomněl si číšník na Josefa. Josef správně faraonovi vyložil sen tak, že Egypt čeká nejdříve sedm let veliké hojnosti a pak nastane sedm let hladu. Josef se stal za to správcem Egypta. V době hojnosti byly vytvořeny zásoby obilí, které zachránily Egypt od hladu v době neúrody. Nakonec i jeho bratři s Jákobem byli obdařeni obilím v době jeho nedostatku v Palestině.

 

     Jošua a Ješua jsou jen jiné názvy pro Ježíše.

 

     Mithras – Mithra - Mitra byl další hmotnou inkarnací Krista. Byl Mistrem a poslem Božím. Narodil se v Persii, v místě, které se nyní jmenuje Pasargady v roce 995 př . n. l.  Patřil do skupiny Peršanů. Jeho posláním bylo přinést učení o existenci jediného Boha. Zemřel v roce 942 př. n. l. Lidé, kterým hlásal své učení, ho považovali za Boha. Později se stal kultovním bohem, ale to už byla jeho činnost a učení opředeno mýty tak, jak se to stalo v mnoha jiných inkarnacích, kdy učení začali „vykládat“ kněží.

     Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla. Je to mladý bojovník a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje a cyklicky obnovuje veškerý život.

     Hlavním cílem mithraismu byla spása duše a zajištění věčného života, toho lze dosáhnout postupným zasvěcením do mysterijních obřadů. Překonáváním četných překážek a nástrah a plněním různých úkolů a příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout sedmi stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako gnosticismu, s astrologií). Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přidělena jedna planeta (a zřejmě i božský patron).

     Není už známo, nakolik je helénský a římský Mithrův kult pokračovatelem perského náboženství a jeho reformní podoby zavedené prorokem Zarathuštrouzoroastrismem. Úcta k Mithrovi byla v Persii velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou zoroastriánského náboženství, byl trvale zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu Ahurou Mazdou, čímž byl natrvalo druhořadým bohem. Z toho důvodu se Mithrův kult nemohl uchytit v Persii, ale našel si stoupence v nábožensky tolerantním helénistickém Středomoří a později také v Římské říši, kde se hojně šířil během      1. století  n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie nedaleko Londýna).

     Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla (na rozdíl od helénského světa a starověkého Říma) nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla na území Perské říše, nýbrž se postupně vyvíjela v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím obchodu a výbojů. Mithra byl také velice oblíbený v Pontském království  (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno Mithradatés, což doslova znamená „daný Mithrou“), kam doputoval ze sousední Sásánovské říše (snad prostřednictvím perských zoroastriánských mágů). Mithrův kult se poté rozvíjel na území Malé Asie (pravděpodobně nejvíc stoupenců si nalezl právě v Pontském království).

     Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila jeskyně či uměle zbudovaná podzemní svatyně (zvaná mithraeum) s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života, později vznikaly také nadzemní chrámy (podobné křesťanským kostelům). Někdy bývají v podzemních svatyních umístěné otvory, odkud měly dovnitř proudit paprsky slunečního svitu. Ty měly osvětlovat některá speciální místa (například oltář) během obřadů a celkově tak podtrhovat atmosféru svatyně.

     Moje poznáni: Tradice budování podzemních svatyní, a později i budování chrámů, vznikla až v helénistickém středomoří.

 

     Ahura Mazda je v zoroastrismu nejvyšší bůh dobra. Jeho protivníkem je Ahriman. Symbolem Ahury Mazdy je oheň. Podle zoroastrismu svět stojí na protikladech a na věčném konfliktu dobra a zla, pravdy a lži. Nakonec zvítězí dobro.

     Moje poznání: Bytost Ahura Mazda představuje jen Kristovou energii, bez hmotného těla a působí na lidstvo jen skrze modlitby a meditaci. 

 

     Další reinkarnaci byl Zenda, který byl otcem Zoroastra.  Zoroaster (Zarathuštra) žil v 7. stol. př.  n. l. a byl to staroperský náboženský reformátor.

 

     Apollo (Apollón) je bohem řecké a římské mytologie a náboženství. V pozdějších dobách byl také identifikován s Héliem, který je zosobnění Slunce. Apollón je považován za božstvo, které má moc nad morem, světlem, sluncem, uzdravením, uměním, lukostřelbou, věštbami a proroctvími, kolonisty, tancem, rozumem, a které též chrání stáda.

       Achnaton, původním jménem Amenhotep  (IV.), byl panovník 18. dynastie ve starověkém Egyptě v období Nové říše, manžel proslulé královny Nefertiti. Vládl přibližně v letech 1359–1342 nebo 1352–1336 př. n.  l.

     Z doposud ne zcela jasných důvodů provedl radikální, primárně náboženskou reformu, která ovšem ve svých důsledcích zasáhla všechny „oblasti života země – od zahraniční politiky až po umění, ba dokonce i samotný egyptský jazyk". Soudí se, že v té době mocné Amonovo kněžstvo, po smrti Amenhotepa III. a odchodu Achnatona do nového města Achetatonu, vyvíjelo mocenský tlak, se snahou o vlastní nadvládu nad Horním Egyptem. Jejím nejvýraznějším projevem byla postupně stupňovaná persekuce tradičního náboženství a jeho nahrazení státním kultem slunečního boha Atona s výraznými teokratickými a také (spíše implicitními) monoteistickými tendencemi. Tím, že Achnaton velký Amonův majetek v zemi zabavil z jeho zrušených chrámů a převedl pod svoji osobní královskou správu, tak v konečném důsledku jeho náboženská, politická a kulturní reforma vedla k rozvratu hospodářství a celkovému společenskému chaosu v zemi. Po smrti královského páru Achnatona s Nefertiti, jejich nástupců Smenchkareho a Meritaton, jako jedinými Atonovými veleknězi z celé zemi, je Achnatonova reforma nahrazena předešlým společenským řádem.

     Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama, (přibližně 564/3 př. n. l. Kapilavastu nebo v Lumbiní – podle legendy zemřel 13. října 484/3 př. n. l. Kušinagara , podle théravádové tradice žil v letech 623–543 př. n. l.) je zakladatel buddhismu. Jméno Buddha znamená probuzený, osvícený.

     Podle tradice se narodil jako princ královského rodu Šákjů (proto je později nazýván Buddhou Šákjamunim). Do 29 let žil pohodlným životem syna místního vládce, oženil se (manželka Jasódhara) a měl syna (Ráhula). Poté – aniž by spatřil právě narozeného syna – opustil domov a věnoval se nejrůznějším praktikám, pomocí nichž chtěl dosáhnout osvobození  z utrpení, které je spojeno s každou existencí, a neustálého koloběhu znovuzrozování (samsáry). Nakonec podle legendy ve věku 35 let objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem, a dosáhl probuzení, konečného osvobození z utrpení a koloběhu životů. Následujících 45 let předával své učení, ať už mnichům (založil první mnišské společenství na světě), tak laikům. Zemřel u Kušinagary obklopen svými mnišskými následovníky.

     Poznámka: Ve skutečnosti je koloběh životů nekonečně velký, protože i když duch dosáhne Božství, přeje si za nějaký čas znovu vstoupit do hmotných těl. Znovu se reinkarnovat.

 

     Ve věku asi třiceti let, podobně jako Ježíš Kristus, začíná Buddha se svou kazatelskou činností. Stejně jako Ježíš, vydává se Buddha se svými učedníky v dobrovolné chudobě na pouť, během které se jim svěřuje se zásadami, obrazy a podobenstvími svého učení. Stejně jako Ježíš Kristus má i Buddha dvanáct hlavních učedníků a jeho první stoupenci jsou dva bratři, opět v souladu s prvními přívrženci Ježíšovými. První Buddhovi společníci sedí pod fíkovníkem a Buddha sedící pod fíkovníkem dosahuje osvícení. Také Ježíš nachází jednoho učedníka sedícího pod fíkovníkem. Oba, Buddha i Ježíš mají své oblíbence a jednoho učedníka, který je zradí. Tak silně, jak Ježíš útočí na farizeje, pravověrné vyznavače Tóry, kritizuje také Buddha povrchní a ritualizované zákonodárství ortodoxní kněžské kasty bráhmanů. „Jako dědicové naučeného jednání tkají kněží svou síť zákonů a jsou vždy tam, kde je pěstováno zlo.“ Podobně se vyjadřuje také Ježíš o farizejích.

     Analogie Ježíšovy a Buddhovy etiky je všeobecně známá. Obě zakazují zabíjení, krádeže, lhaní a cizoložství. Obě přikazují vážit si starších. Obě chtějí pomoci dobra zvítězit nad zlem, hlásají lásku k nepřátelům a velebí mírumilovnost srdce. Obě nabádají k tomu, aby lidé neshromažďovali zbytečné bohatství na Zemi a dali přednost milosti před obětí. Shoda je častá a existují místa v textu, která jsou téměř identická. Jak Ježíš, tak Buddha sami sebe označovali za „Syna člověka“.

     Konfucius (nar. 552 / 551 př. n. l. ve Čchü-fu,  v čínském státě Lu, + 479 př. n. l.,) byl čínský filozof, sociální politik a státník. Jeho morální filozofie vycházela z náboženské úcty. V návaznosti na Konfuciovo učení se rozvíjí konfucianismus, který výrazně zasáhl do dějin náboženství východní Asie. Konfucius bývá považován za prvního čínského filozofa. Je to reformátorská postava, která spolu s dalším filozofem Lao-c' natrvalo poznamenala čínskou kulturu, politiku a náboženství.

     Konfucius se zajímal hlavně o politiku, filozofii a etiku osobního a rodinného života. Základní ctností je podle Konfucia žen (humanita).

     Konfucius odmítal ideu mudrce odtrženého od světa (základním rysem jeho filozofie je příklon ke člověku a k praktickému životu). Své následovníky vedl k tomu, aby se účastnili veřejného života a sám jim šel příkladem - jako padesátiletý se stal ministrem spravedlnosti ve státě Lu. Konfucius zastával názor, že lidé, kteří se sami vzdělávají a pracují na zušlechťování svého charakteru, budou připraveni a schopni vést stát nového typu - ušlechtilým způsobem (podobně, jako se to podařilo předešlým čínským dynastiím, ke kterým Konfucius choval obdiv).

     Konfucius nevytvořil žádný systém logiky či metafyziky, ale etiky. Jeho nauka je souborem zásad a principů lidského chování a žití. Neuznával dědičné nároky na šlechtické stavy, tvrdil, že prostřednictvím zdokonalování se člověk do tohoto stavu dostává sám.

    Moje poznání: Také Buddha a Konfucius žili část svého života ve stejné době. Také u nich došlo k dvojnásobné inkarnaci duše a ducha Kristova.

     Další reinkarnace ducha a duše Ježíše Krista je císař Ašóka, který panoval v letech 273-232 př. n.l.  Ašóka byl jednou z nejvýznamnějších politických, mravních a duchovních osobností světové historie. V jednom svém výnosu napsal: „Všichni lidé jsou mými dětmi. Ašóka nechal v celé Indii zřídit nejméně 84000 buddhistických klášterů a všude ve své obrovské říši stavěl nemocnice pro lidi i zvířata. Podle Buddhových pokynů organizoval Ašóka šíření buddhistického učení.

     Mohamed, též Muhammad byl náboženský a politický vůdce a poslední prorok islámu, který je muslimy považován za poslední krok zjevování monoteistického náboženství, jehož dřívější verze byly učeny Abrahámem, Mojžíšem, Ježíšem a ostatními předcházejícími proroky. Většina nemuslimů ho obecně pokládá za zakladatele náboženství islámu.

     Narodil se roku 570 n. l. v Mekce; pocházel z rodu Hášimovců a kmene Kurajšovců. Záhy osiřel a byl vychován svým strýcem Abú Tálibem. Věnoval se obchodování a ve věku 25 let se oženil s Chadídžou. Ve věku 40 let obdržel při meditaci v jeskyni první zjevení od archanděla Džibríla (Gabriela). Tři roky po prvním zjevení začal Mohamed v Mekce kázat o víře v jediného Boha (Alláha), který nevěřící po smrti trestá a věřící odměňuje.

     Kvůli perzekuci ze strany bohatých mekských rodů byl Mohamed spolu s hrstkou svých následovníků donucen emigrovat do Jathribu (později známého jako Medína), což mu umožnilo stát se vůdcem první otevřeně muslimské komunity. Následovala válka mezi Mekkou a Medínou, ve které nakonec byli muslimové vítězní. Vojenská organizace, zlepšená těmito střety, se stala základem k dobytí ostatních arabských pohanských kmenů. V době Mohamedovy smrti již byla Arábie sjednocena novým náboženstvím. Mohamed po sobě nezanechal žádné přímé následovníky, což bylo později příčinou rozdělení muslimské obce na šíity a sunnity. Zemřel 8. června 632 v Medině.

 

     Další inkarnaci Ježíše Krista je Padmasambhava.  Padmasambhava v překladu doslova „Z  lotosu zrozený“, v himalájských oblastech známější jako Guru rinpočhe  („Velevzácný učitel“), byl buddhistický učitel, který podle tradice uvedl buddhismus do Tibetu. První Padmasambhavův životopis pochází až ze 14. století a obsahuje mnoho legendárních příhod. Jiné prameny do té doby nejsou známy. Některými badateli tak bývá někdy zpochybňován jako historická osobnost. Podle tradice se narodil v království Udjána, což je oblast v dnešním Pákistánu. Oženil se s dcerou tamějšího krále. Údajně měl schopnost zapamatovat všechno učení a texty, které byly i jen jednou vyřčeny v jeho přítomnosti. To mu zajistilo pověst učence mezi buddhistickými mnichy. Později cestoval do Tibetu, kde založil školu Ňingmapa.

     Další význačnou krátkodobou inkarnací Ježíše Krista je Bahá'u'lláh. Víra Bahá'í (někdy též označována jako „bahaismus“) je nezávislé světové monoteistické náboženství. Jejím zakladatelem je Bahá'u'lláh (1817-1892), který je Bahá'í věřícími považován za posledního z řady Božích Poslů, jako byli Abrahám, Mojžíš, Buddha, Kršna, Zarathuštra, Kristus, Mohamed.

      Víra Bahá'í (někdy též označována jako „bahaismus“) je nezávislé světové monoteistické náboženství. Jejím zakladatelem je Bahá'u'lláh (1817-1892), který je Bahá'í věřícími považován za posledního z řady Božích Poslů, jako byli Abrahám, Mojžíš, Buddha, Kršna, Zarathuštra, Kristus, Mohamed.

     Bahá’u’lláh, vlastním jménem Mírzá Hosejn-‘Alí, se narodil v roce 1817 v perském hlavním městě Teheránu do rodiny ministra (vazíra) na šáhově dvoře. Od mládí byl přes vysoké postavení své rodiny znám svou filantropickou a charitativní činností, jakož i rozsáhlými duchovními vědomostmi a schopnostmi, aniž by se mu kdy dostalo formálního teologického vzdělání.

     Většinu svého čtyřicetiletého působení Bahá’u’lláh strávil ve vyhnanství, žaláři a v domácím vězení. Z Bagdádu byl vypovězen za svoje učení světskou i duchovní mocí osmanské říše do Istanbulu a posléze do Edirne (Drinopol), kde strávil celých šest let. Odsud byl osmanským sultánem 'Abdu'l-'Azízem poslán do trestanecké kolonie v Palestině, kde měl být jeho život vlivem podmínek žaláře původního křižáckého pevnostního města ‘Akká (Akra) ukončen. Bahá’u’lláh však téměř dvouleté žalářování přestál a nakonec mu bylo umožněno dožít v domácím vězení v usedlosti Bahdží, nedaleko ‘Akká.

     Z vězení a vyhnanství Bahá’u’lláh posílal dopisy všem hlavám tehdejších velmocí, kde je vyzýval, aby v duchu nového náboženství přehodnotili způsob svého vládnutí a ve prospěch všeobecného blaha se navzájem dohodli na celosvětovém míru. Bahá’u’lláh přes příkoří a protivenství, které ho doslova na každém kroku stíhaly ze strany světské i církevní moci, přes rodinné tragédie a přes útok na svůj život z rukou nevlastního bratra, zjevoval své spisy, nazývané v Bahá’í terminologii s odkazem na Starý zákon Deskami. Poslední dny života Bahá’u’lláh strávil v domácím vězení na usedlosti Bahdží, nedaleko ‘Akká, kde byly po jeho smrti v roce 1892

     Bahá’í věří, že tento svět byl stvořen vědomou a myslící Příčinou, která se v náboženské tradici zpravidla nazývá Bohem. Tato Božská podstata je pro lidskou mysl zcela nepoznatelná a naprosto nepopsatelná, takže ji můžeme nazývat nejrůznějšími jmény, přesto však na těchto jménech a přídomcích zůstává naprosto nezávislá. Jména jako Bůh, Pán, Hospodin apod. jsou pouze pomocnými nástroji vyjadřování, jejichž prostřednictvím odkazujeme k oné věčné Příčině. Jelikož tato Příčina stvořila svět vědomě a zároveň představuje inteligentní entitu, toto stvoření bylo provedeno se specifickým účelem a záměrem. Aby lidstvo mohlo tento smysl stvoření pochopit, jsou v průběhu věků sesíláni božští učitelé, které terminologie Bahá’í nazývá Božími projevy. Díky těmto dokonalým projevům Boha, které lze připodobnit k čistému zrcadlu, věrně odrážejícímu přesnou podobu, myšlenky a záměry Stvořitele, a prostřednictvím jejich učení jsou lidé schopni pochopit Boží plán a uskutečňovat jeho vůli na Zemi. Náboženskou zvěst, kterou tyto Boží projevy pravidelně přinášejí, lze tedy považovat za přímé Boží poselství vyjádřené jazykem a stylem srozumitelným pro lidstvo v dané fázi svého pozemského vývoje.

     Bahá’í věří, že Boží projevy představují jediné pojítko mezi nepoznatelnou podstatou a lidstvem. Představují dokonalý projev či odraz pomyslného slunce Boží podstaty, z něhož lidstvo čerpá svůj duchovní život. Boží projevy lidstvu zprostředkovávají Boží vůli pomocí svého učení, které zjevují od samotného počátku stvoření. Tento proces dle Bahá’í učení bude navždy pokračovat, neboť lidstvo bude v každé době a fázi svého vývoje potřebovat duchovní vedení a inspiraci. Z dochovaných zdrojů jsou nám známa jména projevů, kteří jsou součástí tzv. Adamova cyklu, jenž začíná Adamem, pokračuje přes Abraháma, Mojžíše, Ježíše a Mohameda až po Bába, který cyklus završil a svým ohlášením příchodu Bahá’u’lláha zároveň zahájil nový cyklus. Vedle výše jmenované „semitské“ rodiny projevů Bahá’í rozeznávají projevy „árijské“ linie, jako Kršnu, Zoroastra (Zarathuštra) a Buddhu. Bahá’í nečiní jediný rozdíl v podstatě těchto projevů - jediné, čím se Boží poslové dle Bahá’í učení liší, je míra zjevení, kterou v daném okamžiku historie lidstvu zprostředkovali.

     Bahá’í věří, že jedno z hlavních poslání Božích projevů bylo ustanovení vždy vyšší formy integrace lidské společnosti. Od kmenových svazků a společenství městských států lidstvo přes úroveň národních států dospělo k novému stupni své existence, který ohlásil a svými principy zastřešil Bahá’u’lláh.

Tato etapa vývoje lidstva předpokládá spojení národů na celosvětové úrovni a vznik společných mezinárodních institucí (legislativních, soudních i exekutivních) při dodržení základního principu jednoty v různosti, tj. zachování svébytnosti kultur jednotlivých národů a etnických skupin.

     Světový dům spravedlnosti, nejvyšší Bahá'í správní instituce je se sídlem v Haifě, Izraeli

 

     Poslední krátkodobou inkarnací Ježíše Krista v tomto výčtu je zakladatel ISKCONu, A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda.  Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (anglicky International Society for Krishna Consciousness – odtud zkratka ISKCON), často nazývaná Hare Krišna nebo Hare Kršna, je vaišnavské hnutí, které v roce 1966 založil v USA A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. Hnutí bývá označováno jako jedno z tzv. nových náboženských hnutí; jeho kořeny jsou ve védské tradici. Veřejnosti je známo zejména díky průvodům v ulicích měst se zpěvem mahámantry a tancem.

     Šrí Šrímad A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (1896-1977), často nazýván zkráceně Šríla Prabhupáda, se narodil v indické Kalkatě. Jeho jméno, stejně jako všechna jména význačných védských představitelů, je složeninou z postupem života získaných titulů. Původním jménem Abhaj Čaran De, což je vyjádřeno oněmi dvěma písmenky A. C. v jeho jméně. Narodil se jako syn čistého vaišnavy Goura Móhana a matky Rádžní, od nichž se mu dostalo západní kulturou neposkrvrněné varnaášrámské výchovy. Stal se stoupencem Gaudíjské Misie, skupiny pro obrodu gaudíja vaišnavismu v tradici Čaitanji Maháprabhua. Bhaktisidhánta Sarasvatí Thákura duchovní učitel pověřil svého žáka Šrílu Prabhupádu úkolem rozšířit védskou moudrost v angličtině do západního světa. Prabhupáda se dostal do USA v roce 1965, kdy mu bylo 69 let. Z Indie se vydal se 44 rupiemi v kapse. Připlul do New Yorku bez jakýchkoli finančních prostředků a za 12 let jeho zbytku života podařilo přeložit do angličtiny drtivou většinu védské literatury psané v bengáštině a sanskritu jako např. Bhagavad-gita taková jaká je, či mnohosvazkové vydání Šrímad Bhagavatamu a Čaitanya Čaritamrity (stěžejní nauky o Bohu) a nesčetné množství dalších Autorizovaných védských textů. V roce 1966 Prabhupáda založil ISKCON Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny, která svou působnost postupně rozšířila po celém světě, tak jak si přál jeho duchovní učitel. První stoupenci hnutí pocházeli z řad hippies.[1]

     Prabhupáda sestavil mezinárodní řídící komisi (Governing Body Commission, GBC), která mu pomáhala řídit ISKCON a která po jeho odchodu převzala zodpovědnost za řízení společnosti. Vzhledem k odklonu od pokynů zakladatele však začalo mít hnutí vážné problémy: "Abhay Charan De (1896-1977)[...] Po jeho smrti se skupina guruů z řad jeho amerických následovníků ujala moci, a každý z nich přijal zodpovědnost za určitou geografickou oblast. Nejednotnost, soudní spory a skandály snížili počet členů pohybujících se v jádru hnutí pod 2 000 a utlumili počet nových zasvěcení."[2] Za deset roků, které uplynuly od Prabhupádovy smrti, odešlo nebo bylo vyloučeno šest z původních jedenácti guruů.[3]

 

     Málokdy však lidé přijali čisté učení jednotlivých inkarnací Krista. Jednak docházelo k nesprávnému výkladu jejich učení, jednak ke změnám při ústním podávání učení a jednak k úmyslným změnám kněží a guruů, kteří se chopili příležitosti jak ovlivnit masy lidí pro vlastní prospěch. Např. v křesťanství to vyústilo v potřebu vést křižácké války ve jménu Boha a Ježíše Krista. Většího nepochopení se Ježíšovi nemohlo dostat. Podobně to platí i pro islám

     Literatura:

(1)  - Bible – Česká biblická společnost 1996

(2)  - N.D. Walsch „Hovory s Bohem I-III“,  „Bůh, na kterého čekáme“, „Nová proroctví“

(3)  - Knihy Heleny Šeblové: údaje byly sdělovány v období let 1992-2007 (celý text knih na  http://www.bozilaska.cz)

  1. díl Poselství - Truhlice pokladů 1. až 3. část
  2. díl Poselství - Truhlice pokladů 4. až 5. část
  3. díl Poselství - Truhlice pokladů 6. až 7. část
  4. díl Cesta – Platinová kniha
  5. díl Pochodeň pravdy - Vstupte do Hádovy brány, Hekaté letí na nebesích, Bohové jdou v zástupu
  6. díl Chrám věků – Zrcadlo světa, Stvořitelé
  7. díl Vesmírná jednota lásky – Živly, Zpěv lásky, Bílý Kužel

(4)  -   Michael Baigent, Richard Leigh, Henry Lincoln „Svatá krev a Svatý grál“

(5)  -   Josef Šuráň  „Hvězda Betlémská a chronologie života Ježíše Krista“

(6)  -   Holger Kersten  „Ježíš žil v Indii“

(7)  -   John Bowker „Bůh a jeho proměny v dějinách náboženství“

(8)  -   Anna Read „Edgar Cayce o Ježíši – co bible neříká“

(9) –   Zdeněk Krušina „Evangelium neznámého eséna“

(10) – James H. Charlesworth „Ježíš a svitky od Mrtvého moře“

(11) -  Jan A.Dus, Petr Pokorný  „Neznámá  evangelia Novozákonní apokryfy

(12) – Channelingy od Kryona  na mém webu  http://duchovnipoznatky.webnode.cz

(13) – Cynthia Bourgeault „Tajemství Marie Magdalény“

(14) – Kryon „Dvanáct vrstev DNA“

(15) -  Moje texty:  „Nefilim, Elohím, Jahve a Jahwe – stručná historie příchodu mimozemšťanů na planetu Zemi“, „Ježíš, Boží trojice, lidská trojjedinost“,  „Shrnutí poučení o mysli,  podvědomí,  vědomí, nadvědomí, egu, karmě, DNA“ , „Bůh, na kterého čekáme“,  „Nová proroctví“;  vše lze najít  na mém webu http://duchovnipoznatky.webnode.cz.

 

          Napsal  Jan Heczko

        Červenec – září 2014

Zobrazení: 152

Přidat komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte být členem komunity Humanity's Team Ceska republika!

Přidejte se ke komunitě Humanity's Team Ceska republika.

Prohlášení

Příspěvky na tomto webu nemusí nutně vyjadřovat názor HT ČR o.s. Za obsah je zodpovědný autor příspěvku.

Nejnovější aktivity

Miroslava Zedková je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
4.Srpen
Zdenka Forstová je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
24.Červenec
Iris je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
13.Březen
Kateřina Strusková je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
23.Leden
Daniel Novák je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
16.Leden
Eva Krejčová je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Prosinec 7, 2016
Ikona profiluUživatelé Pavel Kupka a Petr Bohm se přidali ke komunitě Humanity's Team Ceska republika.
Říjen 9, 2016
Ikona profiluUživatelé Martin a Ľubomíra Sándor se přidali ke komunitě Humanity's Team Ceska republika.
Srpen 27, 2016
Uživatel Jana Kokrdová aktualizoval fotografii ve svém profilu.
Srpen 24, 2016
Agatk je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Srpen 5, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Twitter.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Twitter.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svou diskusi v komunitě Twitter.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svou diskusi v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svou diskusi v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Jaromíra Dvořáková je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Květen 8, 2016
Jaroslav Posolda je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Duben 6, 2016

Vizitka

Načítání…

Návštěvy na stránce

TOPlist

© 2017   Created by Humanity's Team.   Využívá technologii

Odznaky  |  Oznámit problém  |  Podmínky služby