Humanity's Team Ceska republika

Všichni jsme jeden

Ježíš Kristus, jeho rodina, Marie Magdalská

  

     V tomto textu vycházím jednak z událostí popsaných některými badateli spíše proto, abych měl kontext toho, co si chci ověřit i jiným způsobem. Jiný způsob je založen na tom, že všechny události, až do nejmenších detailů, které se týkají planety Země a lidstva, jsou zapsány v Akáši, a jsou součástí planetárního a vesmírného, a tedy Božího vědomí. Nic není ztraceno.

     Moje možnosti jsou větší ještě o to, že mohu klást otázky na všechno, co může být lidstvu sděleno, a že dostávám skrze Boha Otce kódy pravdy a nepravdy na mé správně formulované otázky. A tyto až překvapující informace jsou uvedeny i v tomto textu jako „moje poznání“. Také tyto informace jsou obsaženy v Akáši.

   Všechna moje poznání, která mi byla umožněna poznat, jsem učinil skrze Boha Otce.¨

   Nikdo více neublížil církvi než naši církevní otcové, kteří upravili evangelia i liturgii tak, že z nich odstranili mnohé podstatné a nahradili to potřebnými výroky, aby posilňovaly úlohu a vliv církve v životě jednotlivce i celé společnosti.

 

     Všechny tyto poznatky, uvedené v tomto textu, přispívají k tomu, co nám radí Bůh v knize „Bůh, na kterého čekáme“, autora N.D.Walsche,  v kapitole 9 (otázky autora jsou psány také kurzívou):

Mluvíš - znovu a znovu mluvíš - o celkové změně naší základní představy o Bohu a Životě. Rozumím ti správně?

     Ano. Jak už jsem řekl, tuto změnu lidstvo učiní. Otázkou není, zda ji učiní, nýbrž kdy.

 A ty říkáš, že čím dřív, tím líp.

     Jestliže opravdu chcete to, co říkáte, že chcete, pak ano. Chcete-li žít v míru, harmonii, štěstí a zdraví, chcete-li žít ve světě, který je rájem ve srovnání s ostatními planetami, chcete-li žít v podmínkách, které umožňují radostný život lidstva - pak ano. Čím dřív, tím líp, ano.

Ale jak přinutíme lidstvo, aby změnilo své nejzákladnější představy?

     Tím, že je zpochybníte. Tím, že je podrobíte kritickému zkoumání. Musíte zkoumat nejen své nejposvátnější představy, ale také zdroj, z nějž vznikly. Abyste to mohli udělat, musíte jej identifikovat.

Tak odkud naše základní představy pocházejí?

     Z vašich organizovaných náboženství. Většina vašich nejdůležitějších zákonů a prakticky všechny základní představy byly poprvé formulovány vašimi nejstaršími mystickými učiteli a později jejich stoupenci a vykladači. Učení těchto mystiků se pak předávala z generace na generaci, takže časem došlo k jejich zkomolení. A tato učení se stala základem vašich nejvlivnějších náboženství.

     Nakonec pronikla do všech oblastí života včetně občanského zákona a stala se vaší kulturní tradicí.

Takže to je pravda, že ano?  Celá naše kultura se zrodila z našich náboženství.

     Ano. A je to celkem přirozené, neboť náboženství mají hodně společného s tím, čemu lidé věří. A to, čemu věříte, ovlivňuje vaše chování. Závisí na tom, co chcete a co nechcete, co zachováte a co zničíte, závisí na tom všechno.

A bude na tom záviset i to, zda zachráníme nebo zničíme sami sebe.

     Přesně tak, příteli. Uhodil jsi hřebík na hlavičku. Vaše kultura vzniká z vašich představ a vaší víry. A vaše víra, kdysi náboženská doktrína, říká věřícím nejen to, co mají dělat a co si mají přát, ale také to, co od nich vyžaduje Bůh. A to se projevuje mnoha způsoby.

 

     V souladu s Božím názorem a návrhem předkládám křesťanským církvím tento text, aby se jejich představitelé zamysleli nad některými ortodoxními výroky, které jsou uvedeny v Novém zákoně. Mnozí církevní badatelé vyslovují různé domněnky o výrocích uvedených v evangeliích, ale nemají žádnou oporu o jejich pravdivosti.  Já tuto oporu a jistotu mám.  Vím, že co je mi sděleno, je pravdivé a mám tuto pravdu sdělit. Protože upřesněný obsah Nového zákona a navazující liturgie by mohly přispět k oživení křesťanství a k pochopení toho, že vlastně buddhismus, křesťanství a islám má jediný zdroj: Boha a Kristova Ducha s duší! 

     Převzaté části textu jsou napsány normálním písmem, mé vlastní části jsou napsány kurzívou.

     Některými okolnostmi Starého zákona a Nového zákona jsem se zabýval v některých mých dalších textech, které se nacházejí na mém webu  http://duchovnipoznatky.webnode.cz.

 

 

     Tento text je součástí většího textu, který má název „Bible – doplnění Nového zákona. Celý text obsahuje:

- Úvod

- Nazaréni, esejci a Kumránci – nový pohled na význam esejců, kteří tvořili dlouhodobý přechod od judaismu ke křesťanství. Bez esejců by se křesťanství nerozšířilo, protože esejci se stali prvními křesťany. Pomazání olejem byla převzatá tradice z buddhismu do esejské komunity jako výraz náležitosti ke komunitě a úcty. Esejci nebyli Kumránci.

- Ježíš Kristus a jeho mise – nový pohled na Ježíše a význam Ježíše Krista.

- Marie Magdalská – jiný obraz a význam; Marie Magdalská byla autorkou tří evangelií.

- Ježíšova rodina – co mělo být v Novém zákoně utajeno a jaký to mělo význam a dopad.

- Některé inkarnace Ježíše Krista na planetě Zemi – co je z větší části neznámo o jeho vlivu v celých dějinách planety

   Země.

- Evangelia a evangelisté – doplnění informací ke kánonickým i apokryfním evangeliím.

- Reinkarnace – je v souladu s Božím plánem a poslední soud není její náhradou.

- Výroky, které Ježíš neřekl – potřebné úpravy evangelií zobrazující lépe Ježíšovy výroky a historické skutečnosti.

- Svatý grál – zbytečná snaha uchopit něco, co je neuchopitelné.

 

Ježíš Kristus, jeho rodina, Marie Magdalská

 

Ježíš Kristus a jeho mise

 

                Každý věřící v Boha cítí, nebo věří, nebo ví, že Bůh Otec je milující, všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný. Jenomže po přečtení Starého zákona má člověk najednou i jinou představu. Starozákonní Bůh, jenž byl v Ježíšově době hlavním vládnoucím Bohem, byla i hrozivá, mstivá a nevraživá bytost. Zdá se, že se vyžíval v různých obětech a obětinách zvířat, v zabíjení prvorozených dětí. Byl to žárlivý Bůh, neustále něco vyžadující. Vybíral si mezi obyvateli ty národy, kterým pomáhal a nabádal i k válkám v jeho jménu. Podle Starého zákona platilo rčení „oko za oko, zub za zub“. Trestem za porušení Božích přikázání bylo i ukamenování. To ale souviselo a ještě souvisí s tím, že si lidstvo vytvořilo postupně svou představu o Bohu a vtisklo ji do podoby posvátných knih.

               Něco z toho souvisí i s tím, že ve Starém zákoně vystupuje především Hospodin – Jahve, správně ale Jahwe, který nebyl a není Bohem Otcem. Obraz skutečného Boha – Otce přinesl na planetu Zemi až Ježíš Kristus. Z Bible byly vymazány celé knihy a jiné byly vhodně upraveny. Lidé se cítili odděleni od Boha a jednotlivá náboženství je v tom utvrzovala.

     Bůh Otec posílá na planetu Zemi neustále své posly, proroky a mistry, aby nám sdělovali učení pravdy a lásky. Pravdy o Bohu a Jeho lásce k celému lidstvu, protože Bůh nemá žádné preference. To také zahrnuje učení o tom, co jsme jako lidé (3).

 

     Bůh Otec jednou za 2000 let posílá na Zemi Spasitele, aby ještě šířeji a účinněji toto poselství lásky hlásali všem lidem bez rozdílu. Za tím účelem byla sestavena ve Světle mise a vybraní duchové byli připravováni na tuto misi. Byly jim přiděleny úlohy, jejichž splnění záleželo ovšem na tom, jestli se inkarnované bytosti včas „probudí“ k plnění úkolů, se kterými souhlasily v rámci své přípravy. Proto Ježíš při vytváření skupiny svých učedníků, a později apoštolů, poznával tyto bytosti. Do okruhu těchto osob patřila také Ježíšova rodina, Marie Magdalská se svou rodinou a další bytosti.

         Výzkum života Ježíše je pro církev školou upřímnosti; tak bolestný a bojovný je zápas o pravdu, jaký svět ještě nikdy neviděl. Dnes existuje více než 80000 monografií na téma Ježíše, a přece jsou výsledky veškerého úsilí při výzkumu historické postavy přímo zdrcující.

     Kdo byl tento Ježíš Kristus? Kdy se narodil? Jak vypadal?  Kdy byl ukřižován?  Kdy, jak a kde zemřel?  Ve všech knihách, které byly napsány v prvních dvou stoletích a které se v opisech dochovaly, není možno nalézt dostatek informací, pomocí kterých by bylo možno cokoli říci o Ježíši. Pozdější prameny jsou téměř výlučně tendenční přiznání k víře v Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího. Na tyto všechny otázky najdeme odpovědi v tomto textu.

 

     Ježíš Kristus byl vybrán Bohem Otcem jako Boží posel, Mistr, aby přinesl na planetu Zemi učení pravdy a lásky a poselství o jediném láskyplném Bohu, kterého Ježíš nazýval Otcem. Jako Ježíš – hmotné tělo -  dostal do vínku dokonalé lineární DNA. Vzhledem k tomu, že židovská víra vyznávala jediného boha, který nebyl totožný s Bohem Otcem, a který svedl vyznavače této víry na scestí, musel se Ježíš narodit v Palestině, stát se židem- esejcem, aby zevnitř tohoto společenství dosáhl potřebné změny vědomí jejich obyvatel. To byl nesmírný úkol.

     Jeho fyzickým Otcem byl Jahve, božská hmotná bytost pocházející z planety Empharis Elohíma, a jeho matka Marie byla reinkarnovaná manželka Jahveho ze stejné planety (3, 1. díl).  Navíc v okamžiku početí byla duše a duch Jahveho z těla vymístěna a nahrazena duchem anděla Gabriela, který zastoupil Ducha svatého.

      Ježíš jako Kristus dostal do vínku dokonalou lineární část DNA a postupně 100 % pracující kvantovou část DNA, která mu umožňovala čerpat z nadvědomí všechny znalosti a zkušenosti ze všech svých minulých životů, napojit se na Boží mysl a Boží vědomí. Jeho duch s duší byla odloučená část Boží podstaty, tedy na této úrovni byl bohem. Tím, že měl postupně kvantovou část DNA pracující na 100%, dokázal léčit na kvantové úrovni, a tím konat zázraky (10). Tato jeho schopnost se naplno projevila po jeho křtu Janem Křtitelem a následném pomazání Bohem Otcem. Více o okolnostech Ježíšova narození je uvedeno v příloze tohoto textu.

     Moje poznání: Tento způsob přípravy narození další inkarnované bytosti a způsob oplodnění matky se projevoval také v jiných inkarnacích Ježíše Krista.  Velmi podobně to probíhalo i u Kršny a u matky Anny Ježíšovy matky Marie. Vždy bylo důležité, aby měla nová inkarnovaná bytost dokonalou lineární a postupně i kvantovou DNA.

 

     Toto Ježíšovo poselství bylo zvlášť důležité nejen pro tzv. pohany, ale i pro hebrejce, kteří sice vyznávali jediného boha, ale tímto bohem byl mimozemšťan Jahwe, který si chtěl podmanit zrovna tento národ (viz 5) a který se podle toho choval a jednal. Židé měli pochopit skrze Ježíše především to, že existuje jiný, láskyplný Bůh, že Boží láska se týká všech bytostí, že neexistuje žádný vyvolený národ ani vyvolení lidé.

Lidé měli pochopit, že jsme trojjediné bytosti, že máme odloučenou část Boha v sobě, že jsme na úrovni duše a ducha bohové, tvořitelé svého vlastního života. Ježíš toto spojení a uvědomění si vlastního božství nazýval Božím královstvím. Byl to tedy stav mysli, která si to uvědomuje a sděluje i fyzickému tělu, protože náš duch s duší to všechno ví od počátku stvoření.

 

     Židé jsou potomci bytostí evakuovaných z planety Faethón. První místo jejich usídlení bylo téměř před 5 tisíci léty př. n. l. v oblasti nynějšího Kašmíru. V době okolo 4 tisíce let př. n. l. vznikla v oblasti nynějšího Kašmíru jedna z „potop světa“, a zachráněné obyvatelstvo bylo Jahvem vyvedeno postupně do oblasti tehdejší Mezopotámie, později patřící Asýrii. Poškození krajiny nynějšího Kašmíru po povodni bylo tak velké, že bylo Jahvem vyhledáno a nalezeno další území pro jejich usídlení. Zbytek historie je zapsán v Bibli. „Země vašich otců „ je ale Kašmír.

     Po vzpouře v roce 930 př. n. l. se Izraelská říše rozpadla na dvě části -  na 10 izraelských kmenů na severu Izraele a z dalších dvou kmenů vznikla na jihu Judea. Později byl Izrael zničen Asyřany a deset kmenů se vrátilo zpět do Kašmíru. Na území Palestiny zůstala jen Judea, kterou zničil v roce 587 př. n. l.  Nabuchodonosor.

 

***

      Ježíš se narodil 22. 11.10 př. n. l. v Betlémě. Ukřižován byl 22. 3. 26 n. l., tedy v 35. roku svého života. Bylo to o den dříve, než uvádí autor (5). Místem ukřižování nebyla Golgota, nýbrž Getsemanská zahrada, která se nacházela na úpatí Golgoty. (9).  Ježíšův život je popsán v Novém zákoně do cca 12 let, a pak až cca poslední 3 roky před ukřižováním.

      Ježíšovo ukřižování představuje jednak naplnění slov proroků o Mesiášovi, jednak pomíjitelnost hmotného těla, příklad odpuštění všem nepřátelům tak, jak to Ježíš hlásal. Ježíš tuto službu lásky podstoupil. Nebyl to tedy žádný akt vykoupení lidstva od dědičného hříchu.

 

       Matka Marie byla provdána v době před Ježíšovým narozením za tesaře Josefa. Matka Marie byla ve svém věku šestnácti let, kdy se Ježíš narodil, velmi vzdělaná dívka – žena, protože už od útlého mládí byla vybrána mezi 12 panen, které měly být připraveny pro narození Mesiáše. Její vzdělání se odehrávalo v esejském chrámu na hoře Karmel. Marie byla ve dvanácti letech vybrána jako jediná dívka k další přípravě, která trvala ještě čtyři roky. Rovněž vybraný muž, esejec Josef, byl vybrán kněžími chrámu pomoci Božího předvídání, aby se stal manželem již těhotné Marie. Vše se stalo tak, jak to zvěstoval anděl Gabriel. To, že oba byli vybráni vedením chrámu, ukazuje na to, že jejich víra byla spojena s tím, co hlásali a učili esejci (essejci,eséni).

     Vůdce esejské skupiny na Karmelu byla v té době žena – Judita. Měla schopnost slyšet „hlasy“ a vykládat sny. Dalšími důležitými esejci byl Šalmar, dále Anna, která byla prostředníkem informací, týkající se příchodu Mesiáše a další byla věštkyně Zermada. Ti vybírali 12 panen.

     Základní charakteristikou esejců, jež je odlišovala od ostatních skupin a sekt, bylo jejich očekávání příchodu Mesiáše. Esejci věřili v Boha, kterým ale už nebyl Jahwe.  Jejich vírou, nadějí a ideálem bylo, že skrze ctnostný život se mohou očistit natolik, aby jejich prostřednictvím vstoupil slíbený Syn boží na zem. V řadě zemí existovalo očekávání nové éry, pouze esejci věřili, že nová éra je totožná s narozením Mesiáše a v tomto směru připadla významná role i budoucí matce Božího syna.

     Obyvatelé Izraele toužili po vůdci, jenž by je osvobodil od útlaku, přivedl je k vítězství nad nepřáteli a ustavil vládu, jež by přinesla všem spravedlnost a prosperitu. V té době byli utlačováni Římany a museli platit vysoké daně, ale nemenší zlo představovalo pro ně i jejich vlastní kněžstvo. Za této situace se esejci domnívali, že doba jejich vysvobození se přiblížila. K tomuto závěru došli na základě astrologie a numerologie.

     Komunita esejců vznikla cca 150 let před n. l. a hlavní jejich sídlo bylo na hoře Karmel a v jejím okolí. V době Ježíšově byli esejci rozptýlení už po celém území Judeje, Samaří a Galileje a bylo jich už více než jedenáct tisíc. Je patrné, že víra a činnost esejců na Karmelu byla odlišná, více duchovní, od víry a činnosti Kumránců, která byla spíše dogmatická. Nicméně esejci patřili mezi první učedníky a posluchače Ježíše a později mezi první křesťany.

     Někteří esejci byli také nazýváni jako nazorejci nebo nazaréni. Ti byli na rozdíl od esejců asketové..

 

     Marie a Josef patřili mezi esejce, kteří byli soustředěni kolem chrámu v Karmelu. Proto také jejich svatba se uskutečnila na Karmelu. Marie měla 16 let a Josef 36 let.

 

     V době, kdy se měl Mesiáš narodit, musel Josef s Marií odcestovat do Betléma za účelem registrace, spolu se členy celé rodiny a dalšími spolupracovníky. Také zde se mohli díky esejcům ubytovat, i když byl Betlém přeplněn lidmi. Hned po narození se rozneslo, že se narodil Mesiáš, a to bylo přivítáno s velkými nadějemi. Zde v Betlémě je také za několik dní po narození Ježíše navštívili mudrci se svými dary. Cestou se zastavili také u krále Herodesa s otázkou, kde se nachází právě narozený Mesiáš.  V knize (8)  je uvedeno hodně podrobností o příchodu do Betléma, o jejich ubytování, o příchodu mudrců a o útěku před Herodesem do Egypta. Ze všech těchto dějů je patrné, že Marie s Josefem a Ježíšem nebyli nikdy esejci opuštěni, doprovázeli je až do Egypta a pomáhali různými způsoby.

     Esejci z Karmelu velice uvítali, že se naplnilo proroctví a narodil se Mesiáš. Byli to oni, kdo vyhodnotili politickou situaci v Palestině za nebezpečnou, a že hrozí Ježíšovi přímé nebezpečí ze strany krále Herodesa. Proto Josef se svou rodinou a s větším doprovodem esejců odcestovali do Egypta, do okolí Alexandrie. V Alexandrii se jich ujali místní židé – esejci. Zde strávili celou dobu až do úmrtí krále Herodesa (rok 4 př.  n. l.). Vraždění neviňátek králem Herodesem se nekonalo.  

     Moje poznání: Po návratu z Egypta se rodina usadila v městečku Kafarnaum, nikoliv v Nazaretu, ten ještě v té době neexistoval.  Bylo tomu také proto, aby mohl být Ježíš v Kafarnaum vyučován esejským Bratrstvem, jehož vedoucím byla v té době Judita.  V Kafarnaum byla totiž esejská škola a působilo zde esejské Bratrstvo. Ježíš se připravoval na svou duchovní činnost Spasitele už v raném věku.  Větší část raného vzdělání Ježíšova byla tak řízena touto vůdkyni. Zde se Ježíš seznámil s judaismem i učením esejců, ale jeho smýšlení a cítění bylo v souladu s učením esejců. Správnější označení Ježíše je tedy Ježíš Nazarénský, nebo také Nazarejský, nikoliv Nazaretský, ale ve skutečnosti Ježíš nebyl nikdy ani nazarénem! 

     Ježíšova studia v této rané době byla podle  Cayce  „v souladu s učeními Bratrstva a týkala se i židovských a Mojžíšových zákonů té doby“.

 

     Do 12 let byl Ježíš jako jiné děti té doby, ale jeho mimořádné schopnosti se začaly projevovat od jeho 12 let, když v chrámu dokázal diskutovat s rabíny. Ježíš dosáhl vysokého stupně znalostí židovských zákonů do svých 12 let. Zvyky, které ovlivnily život Ježíše, byly galilejské a egyptské.

      Po dvanáctém roku věku Ježíš opustil rodinu a žil pod vedením kněží a vedoucích Bratrstva. Vyučování prováděla Judita v jejím domě na Karmelu.  Pak byl poslán na krátký čas do Egypta.

     V době, kdy měl Ježíš 15 let, začínal se mu otevírat přístup do nadvědomí, začínal si uvědomovat své minulé životy a životní úkol. Rozhodl se proto pro cestu na Východ.   

     Po návratu z Egypta domů odešel před svým 16. rokem věku opětovně z domova, a po delším putování, i s kupeckou karavanou, se dostal nakonec do oblasti Indu, kde se usadil mezi Árji. Zde žilo v té době také mnoho Izraelců. Ježíšovým záměrem bylo zdokonalit se studiem Buddhových zákonů.  Ježíš putoval Paňdžábem, pobýval také u džinistů, a potom odešel do Džarganáthu, kde se mu dostalo ze strany bílých bráhmanských kněží přátelského uvítání. Tam se Ježíš učil číst a vykládat védy. Když nakonec vyučoval „šúdry“, patřící k nižší kastě, vyvolalo to nevoli brahmánů, kteří se cítili ohroženi ve své vedoucí pozici a moci.

     Dalších šest let strávil v řadě posvátných indických měst a potom musel uprchnout před hněvem bráhmanů, protože učil, že hodnocení člověka podle kastovní příslušnosti neodpovídá Boží vůli. Ježíš vystupoval proti kastovnímu systému, který upírá nižším vrstvám lidská práva slovy: „Bůh Otec nečiní žádného rozdílu mezi svými dětmi, jež jsou mu všechny stejně milé.“ A když zpochybňuje autoritu kněží, říká: „Dokud národy neměly žádné kněze, řídily se přirozeným právem a čistota jejich duší byla zachována. Jejich duše spočívají v Bohu, a aby mohly hovořit s Bohem, nepotřebují se uchylovat ke zprostředkování nějakého bůžka nebo zvířete ani k ohni, jak je tady zvykem. Tvrdíte, že člověk musí vzývat slunce, démona dobra i zla. Já vám ale říkám: Vaše učení je hanebné, neboť Slunce nepůsobí prostřednictvím sebe sama, nýbrž vůlí neviditelného Stvořitele, kterým bylo stvořeno, a který chtěl, aby tato hvězda rozjasňovala den a dávala teplo práci a setbě člověka.

     Potom se Ježíš odebral do Himaláje na území Nepálu. Zde se šest let věnoval studiu buddhistických písemností.

Učení, která hlásal, jsou jednoduchá a jasná, především spravedlivá vůči utlačovaným a slabým, kterým odhaluje zrádnost kněží.

     Ježíš se stal v Indii jogínem a v Nepálu buddhistickým lámou.

     Pak se vrací z Indie a Nepálu jako potulný kazatel různými zeměmi směrem na západ a všude jej předstihuje věhlas. Také v Persii mají kněží na Ježíše spadeno a jedné noci vyhnali Ježíše z města v naději, že se stane kořisti divoké zvěře.

     Nakonec, v době kdy měl už přes 30 let, pobyl ještě nějaký čas v Egyptě, v Alexandrii a jinde, a podrobil se zasvěcení podle egyptských mysterijních zásad. V Egyptě byl Ježíš seznámen s tím, co bylo základem studií v chrámu. Ježíš přebýval také v Heliopolisu, který se nalézal 10 km severně od Káhiry, a nedaleko pyramid v Gíze. Velká pyramida byla chrámem pro zasvěcence, pro členy Bílého bratrstva. V této pyramidě podstoupil Ježíš a také Jan Křtitel poslední zkoušky zasvěcení, ale ne ve stejnou dobu.. Smyslem tohoto zasvěcení bylo otevření přístupu mysli do nadvědomí, tedy do minulých životů a navázat kontakt se svým Vyšším Já.

     Po odchodu z Egypta Ježíš došel do Palestiny, kde se jej mudrci dotazovali: „Kdo jsi a ze které země jsi k nám přišel?“

     „Jsem Izraelita“, odpovídá Ježíš, „a v den mého narození jsem spatřil zdi Jeruzaléma a slyšel jsem vzlykat mé bratry, uváděné do otroctví, a bědovat moje sestry nad životem v područí pohanů. A moje duše byla velmi zarmoucena, když jsem slyšel, že moji bratři zapomněli na svého pravého Boha. Jako dítě jsem opustil dům rodičů, abych pobýval u jiných národů. Ale když jsem se dozvěděl, že moji bratři musejí snášet velké utrpení, vrátil jsem se do země, kterou obývali mí rodiče, abych bratrům připomněl víru jejich předků, nabádající nás k trpělivosti na Zemi, aby nám tam nahoře bylo umožněno dojít dokonalého a nejvyššího štěstí.“   

     Moje poznání: Ježíšův duchovní výcvik tedy začal v raném dětství a pokračoval celou dobu do svého návratu do Palestiny. Ježíš poznal osobně a důkladně všechna hlavní světová náboženství té doby. Zpět do Galileje a Judska se vrátil v roce 23 n. l., ve svých 32 letech.

     Jak vypadal Ježíš? Podle výkladu Edgara Cayce měl Ježíš rudé vlasy, některé části vlasů byly vlnité. Jeho pronikavé oči byly modré, až ocelově šedé barvy. V době dospělosti vážil cca 85-87 kg.

 

***

      Jan Křtitel se seznámil s učením esejců ještě před návratem Ježíše z Indie, a stal se nazarénem.

     Křest Ježíše Janem Křtitelem představuje akt osvícení Duchem svatým, a pomazání Bohem Otcem jako Syna Božího. To bylo Bohem sděleno slovy: „Toto je Syn můj, v něm se mi zalíbilo“.

 

     Ježíš se hned na počátku svého působení v Judeji a Galileji setkal s Marií Magdalskou, a vzájemně poznali, že k sobě patří, že jsou součástí Ježíšovy mise. Už v roce 23 n. l. se uskutečnil jejich svatební obřad, ale ten proběhl podle egyptských tradic. Na rozdíl od židovského manželství, ve kterém je žena podřízena zcela muži, egyptské manželství představovalo svazek dvou zcela rovnoprávných lidí. Jedině takový svazek mohl Ježíš akceptovat. Marie Magdalská, teď už správněji Ježíšova, byla největším a nejdůležitějším Ježíšovým pomocníkem, učedníkem a nakonec apoštolem. To byl jeden z prvních projevů toho, že Ježíš se necítil Židem a nerespektoval židovské zákony.

     Učedníci oslovovali Ježíše zpravidla „Rabbuni“, což znamená „Mistře“.  Někteří lidé ho považovali za rabína. Bylo to označení i toho, že byl lamou a jeho znalosti židovských zákonů byly přinejmenším na úrovni rabína. Apoštolové toto věděli a pochopili. (Poznámka: Také E. Cayce uvádí, že Ježíš byl považovaný za rabína, nikoliv že byl rabín.)

 

     Moje poznání: Ježíš po svém návratu do Galileje a Judeje se nehlásil k židovské víře, ale už také ne k esejské víře, protože veškerá svá kázání stavěl na vytváření obrazu Boha Otce a sdělování učení pravdy a lásky. Ani učení esejců nebylo pro Ježíše dostatečně dobré; ale nejvíce se stýkal právě s esejci, kteří nejvíce a nejlépe chápali Ježíšovo učení.

 

    Ježíšovo poselství bylo zcela jednoznačné:

- Skutečně existuje jediný milující a láskyplný Bůh, kterého Ježíš nazýval Otcem.

- Miluj Boha svého z celé mysli své a z celé duše své.

- Miluj svého bližního jako sebe samého.

- Neoplácej zlo zlem a odpouštěj.

- Buď soucitný a pomáhej druhým.

- Království Boží je blízko, Království Boží je ve vás.

 

     Některé Ježíšovy výroky z evangelií Nového zákona:

 

- (Mt5/38-42) Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko, zub za zub. Já vám však pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

- (Mt.5/43-44) Slyšeli jste, že bylo řečeno: Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Já vám však pravím: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 

- (Mt. 6/2-4) Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí tvá pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

- (Mt.6/5-6) A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; ti se s oblibou modlí v synagogách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modlí se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

                                           

     Přes toto jeho poselství je nutné se také dívat na text evangelií, protože vše co tomu odporuje, bylo dáno do textu buď omylem, z důvodu neporozumění evangelistů, nebo naopak úmyslnými zásahy upravovatelů evangelií, aby zdůraznili některé své představy o fungování církve a jejího působení na křesťany i ostatní lidi.

 

     Ježíš nebyl Vykupitel, jak to hlásal Pavel, ale Spasitel. Nevykoupil nás svou smrtí od dědičného hříchu, jak tvrdí některá náboženství, protože dědičný hřích neexistuje, ale přinesl na planetu učení pravdy a lásky (2, 3). Pravdu o Bohu, a lásku ke všemu a ke všem. Protože jsme všichni stejné duchovní podstaty tím, že nás, duchy, Bůh vydělil ze sebe. Také naše těla se skládají ze stejné látky, z jaké se skládá celé stvoření. Každý, kdo přináší na planetu Zemi učení pravdy a lásky je Spasitel.

     Křesťanská církev se nestala církví založenou na Ježíšově učení lásky, ale spíše církví založenou na tom, co hlásal Pavel, tedy že Ježíš svou smrtí nás, lidstvo, vykoupil od dědičného hříchu.

     Ježíš Kristus věděl vše o karmě, o reinkarnaci, o tom, že bez lásky, soucitu, dobra a odpuštění se nemůžeme dostat do Království Božího, tedy, že nemůžeme duchovně postoupit. A odpouštět i nepřátelům nebylo pochopeno skoro ještě dosud. Naprostým nepochopením učení Ježíše Krista a Boha Otce byly války, které se vedly ve jménu Boha i Ježíše Krista. 

  Moje poznání: Ježíš se neměl stát vládcem, králem Židů, nebylo to součástí Božího plánu a jeho Spasitelské mise. Měl přinést na planetu pochopení opravdového Boha a jeho projevy a učení pravdy a lásky.

 

     Ježíš se svým kázáním, a tím, že se obracel k těm nejchudším a zbědovaným bytostem, znelíbil nejen představitelům židovské církve, ale také i Římanům. Tyto okolnosti nejsou v NZ dostatečně uvedeny, protože byly odstraněny upravovateli. Důvodem těchto úprav bylo vytvoření obrazu i o tom, že hlavními viníky ukřižování Ježíše byli židé.

     Židovští církevní představitelé pochopitelně věděli, že Ježíš není židovským rabínem. Věděli však také, že měl veliké znalosti Tóry, celého židovského učení a všech tehdy platných židovských zákonů. To bylo také velikým důvodem  jejich nenávisti vůči Ježíši, který poukazoval na některé nesmyslné židovské zákony (nejvíce dodržování soboty a zevní očisty) a také že bylo zřejmé, že dokáže získat mnoho stoupenců svým láskyplným vystupováním, a navíc podpořeným konáním zázraků, nejvíce ve formě léčení a zázračného vyléčení. Navíc nebylo téměř pochopeno, jak jeho stoupenci, tak protivníky, co znamená Království Boží. Neméně velkým důvodem nenávisti bylo Ježíšovo prohlášení, když o sobě řekl, že je Božím synem.

     Mnozí lidé měli tehdy dojem, že zvláštním Božím zásahem již brzy vznikne na Zemi Království Boží a Ježíš se stane králem. Tyto představy vznikly na základě toho, jak Jahve (správně Jahwe), jako živoucí bytost - bůh zasahoval do života Židů a ostatních okolních národů, jak je to popsáno ve Starém zákoně.

 

     V roce 6 n. l. vzniklo hnutí odporu proti Římanům, když Řím získal přímou nadvládu nad Judeou. Členové hnutí se nazývali zélóti. Zélóti představovali hnutí, jehož členové pocházeli z nejrůznějších vrstev obyvatelstva.  Vznikla tak vysoce bojovná a revoluční skupina. Zélóti měli kromě saducejů podporu všech ostatních náboženských sekt. Zélóti byli hlavními nepřáteli Říma na území Palestiny.  

     Moje poznání: Ježíš měl mezi svými učedníky několik učedníků, kteří byli v době, než se stali učedníky, příslušníci zélótů. Byli to Ondřej – Petrův bratr, Jakub Zebedeův, Bartoloměj, Matouš, Tadeáš a Jakub, Ježíšův bratr, čili polovina učedníků, pozdějších apoštolů. Tato okolnost určitě neušla pozornosti římské správy v Judeji.

 

     Ježíš vyvolal svým učením také velká očekávání židovského obyvatelstva, protože se mnozí domnívali, že je Mesiášem, který je vyvede z područí Římanů. Svou činností proto Ježíš také vyvolával velký hněv na straně Římanů. Takže jak židovským církevním představitelům, tak i Římské správě se stal Ježíš nepohodlným. To vedlo nakonec k obžalování Ježíše, že velmi porušuje židovské zákony, například také tím, že léčil a uzdravoval i v sobotu.

     Poslední večeře se konala v úterý, o tři dny dříve než v den určený v rámci velikonočních židovských svátků (pátek). Také kvůli tomu nebylo zabito žádné jehňátko předešlého dne, jak bylo židovským zvykem. Večeře se uskutečnila v domě Janova otce Zebedea, a sestávala z vařené ryby, rýže s pórkem, vína a chleba. Ježíš tedy nenapodoboval židovskou velikonoční večeři.

     Po večeři odchází Jidáš, ale na popud Ježíše, sdělit kněžím, kde se Ježíš nalézá. Jidáš si totiž velice přál, aby se Ježíš očistil od všech nařčení, jak ze strany Židů tak i Římanů a prohlásil se za krále a stal se z něj Mesiáš. Jidáš totiž nikdy nepochopil správně podstatu Ježíšova působení.

     Moje poznání: Jidáš, syn Šimona Petra, byl ještě téhož dne, kdy byl Ježíš odsouzen k ukřižování, oběšen několika stoupenci Ježíšovými z řad esejců, protože se domnívali, že Ježíše zradil. Jidáš se sám neoběsil. Ten kdo zradil Ježíše nebyl Jidáš, ale Šimon Petr, který Ježíše třikrát zapřel.

 

      Ježíš ještě před rozchodem umývá třem učedníkům nohy, nejdříve Janovi, pak Jakubovi a Petr to odmítá. Ježíš říká, že  „nyní přichází poučení, že ten, který chce být největším, by měl být služebníkem všem“. Pak odešel Ježíš s doprovodem apoštolů do Getsemanské zahrady.

     Po příchodu církevní stráže a zatčení Ježíše v Getsemanské zahradě byl odveden ještě v noci před shromáždění zákoníků a kněží v čele s Kaifášem a do jeho sídla. Ráno dalšího dne, ve středu, se sešel sanhedrin. Ježíš byl odsouzen pouze na základě prohlášení, že je syn Boha. Nicméně,  když  byl Ježíš ve čtvrtek předveden před Piláta, představitele římské moci, židovští náboženští vůdcové Ježíše obvinili, že neprojevoval příslušný respekt vůči oficiálním mocenským úřadům.

     Moje poznání: Při krátkém a rychlém procesu s Ježíšem Pilát nenabídnul žádnou výměnu jiného člověka (Barnabáše) za Ježíše, jak je psáno v evangeliích. Naopak. Pilát se ani nezdráhal odsoudit Ježíše k ukřižování, protože tento trest byl určen jen nepřátelům Říma a Ježíš byl uznán ve vedeném procesu za nepřítele Říma.

      Jiný průběh procesu, zaznamenaný v evangeliích měl přispět k tomu, že Pilát chtěl Ježíše osvobodit, ale pod tlakem židovských církevních představitelů, kteří vyhrožovali žalobou na Piláta u samotného císaře, tomuto tlaku podlehnul. To ale není historická pravda.

 

    Okolnosti ukřižování Ježíše byly proto mnohem dramatičtější, než to ukazují evangelia. Nejbližší členové rodiny a jeho stoupenci proto připravovali, bez vědomí Ježíše, opatření k záchraně jeho života. Byl to zejména Josef z Arimatie, Ježíšův stoupenec a tchán a kněz Nikodém, oba členové vlivného židovského sanhedrinu – židovské rady, dále matka Ježíšova a Marie Magdalská.

     Jejich plán byl založen na vyvolání příznaku smrti, co nejdříve po ukřižování Ježíše. Josef z Arimatie dosáhl u Piláta toho, že Ježíš byl ukřižován v Getsemanské zahradě, která patřila právě Josefovi z Arimatie, kde se nacházela také prázdná hrobka. Getsemanská zahrada se nacházela na úpatí kopce Golgota.

     Ježíš jako jogín dokázal zvládnout bičování, i když s velkým tělesným oslabením. Cestou k místu ukřižování se Ježíš dokonce usmíval. To bylo to, co nejvíce rozhněvalo strážní doprovod. Také Ježíšovi nepomáhal nést horní břevno kříže žádný jiný člověk. To svědčí o možnosti jogínů ovládat dokonale svou mysl a hmotné tělo.

     Ježíš nebyl na kříž přibitý, ale jako i jiní odsouzenci byl přivázán na kříž za ruce a nohy. Byl mu pak stráží podáván nápoj, který ale přinesla matka Marie. Pod vlivem nápoje vypadal Ježíš brzy jako mrtvý. Tím se vyhnul tomu, že mu nebyly přeraženy kosti nohou. K této „jistotě smrti“ přispělo i šetrné bodnutí setníka Longina kopím do hrudi, po kterém bylo konstatováno, že smrt nastala. Ježíš neprošel stadiem klinické smrti. Celému ukřižování přihlíželo jen několik nejbližších, a také ženy, které Ježíše obvykle doprovázely na jeho kázáních. Nebyl tam žádný z apoštolů, kromě Marie Magdalské.

     Po Ježíšově ukřižování nenastala tma, jak to líčí některá evangelia, ale nastalo zemětřesení.

 

     Josef z Arimatie dostal od Piláta souhlas ke snětí Ježíšova těla a k jeho pochování do hrobky.  Ježíš byl sňat za pomoci svých nejbližších a uložen do hrobky v těsné blízkosti místa ukřižování. Zde se zanedlouho Ježíše ujali dva esejci – léčitelé, kteří Ježíše položili na plátno a jeho tělo ošetřili velkým množstvím masti z aloe vera a myrhy, které zajistil Nikodém a hned jak to bylo možné, v rámci sabatu, ho přemístili na bezpečné místo.

     V neděli velmi brzy ráno přišli k hrobu také dva esejci z okruhu Ježíšových stoupenců. Ti jako první zjistili, že hrob je otevřen a Ježíš se v něm nenalézá. Pak o něco později přišla ke hrobu Marie Magdalská, aby zjistila, co se událo s Ježíšem a potkala tam oba esejce, kteří byli popsáni v evangeliích jako zvěstující andělé. 

 

   Ježíš se potom setkal nejdříve se svou ženou Marii Magdalskou, ale Marie ho hned nepoznala, protože prožité utrpení udělalo své. Ježíš Marii ale neřekl větu“noli me tangere“ – nedotýkej se mne.  Poté přišli jeho bratři s ženami, které milovaly jeho matku a pak se setkal několikrát se svými nejbližšími, s apoštoly i s veřejností. Ježíšovi a jeho rodině však bylo jasné, že mu hrozí velké nebezpečí, a že může být znovu připraven o život.

 

     Moje poznání: Ježíš proto po svém vzkříšení, a po vzájemné domluvě s Marii Magdalskou, a svoji rodinou, odešel kvůli své další bezpečnosti nejdříve do Egypta. Před odchodem se také s Marii Magdalskou rozvedl zase podle egyptských tradic. Se svými apoštoly a nejbližšími se rozloučil na hoře Olivetské.

     Ježíš odešel nejdříve z Palestiny do Egypta. V Egyptě si vzal za nějakou dobu za ženu palestinskou esejku Lygii a měl s ní později dva syny. Z Egypta odešel do Damašku. V Damašku se setkal se Saulem a poslal jej za esejcem, Ježíšovým učedníkem, který mu vysvětlil Ježíšovo učení. Protože Ježíš byl oblečen do bílého oblečení, jaké nosili také esejci, domníval se Saul – Pavel, že viděl Ježíšova ducha, protože byl přesvědčen, že Ježíš zemřel. Ježíš pak spolu se svou ženou Lygii pokračoval na dlouhé cestě do Indie a usadil se v Kašmíru.

 

     Na cestě ze Syrie do Indie se Ježíš setkal na dvoře krále z Andrapy se svým bratrem a apoštolem Tomášem a přikázal Tomášovi, aby se vypravil do Indie. Přestože Tomáš nechtěl odejít do Indie, přesto tam odešel a nakonec zemřel nedaleko Madrásu v jižní Indii. Tomášovy spisy jsou syrského původu a tradicí se vážou až k misionářské činnosti Tomáše v Edesse. Po apoštolově smrti u Madrásu v jižní Indii byly do Edessy převezeny také jeho ostatky. Jméno apoštola „Didyma Juda Tomáš“ znamená „Juda Blíženec“ a je dokladem zvlášť těsného vztahu k Ježíšovi. Podle Tomášových spisů měl Tomáš přednostní právo být důvěrníkem nejskrytějších Ježíšových tajemství. Tomáš byl tedy uchovatel jemu zjeveného tajného Slova Ježíšova.

     Moje poznání: Apokryfní Tomášovo evangelium je evangeliem apoštola Tomáše, ale evangelium napsal až Tomášův učedník, který toto evangelium prezentoval jako Tomášovo evangelium, protože pocházelo z jeho ústní tradice. 

 

     Ježíš už nechodil v té době se svou matkou Marii, a záměna v historických záznamech, které existují, byla učiněna omylem namísto jeho ženy Lygie.  Cestou do Indie a v Indii samotné hlásal učení pravdy a lásky. Zemřel v Kašmíru ve věku 78 let a existuje místo ve Šrínagaru, kde bylo jeho hmotné tělo pochováno. I zde je uctíván jako Syn Boží.(6). Nanebevstoupení Páně v hmotném těle se tedy neuskutečnilo.

 

***

     Pro lepší pochopení našeho lidského náboženského vědomí slouží také důležitá vize v knize „Poselství 3. d.“ (3). Kapitola se jmenuje „Temné UFO“. Vize je z roku 1998.

      V této vizi bylo vidět přilétat temné UFO. Po určité chvíli se z něho vysunou tři temné tyče a na nich jsou upevněny postavy Otce, matky Marie s dítětem a na třetí tyči je osm trpitelů. Vše je temné a spíše dvojrozměrné. V tomto okamžiku vize končí.

     Celá vize představuje průnik vlivu z dvojrozměrné dimenze do vašeho časoprostoru. Jde o kamufláž a vliv, který je cílevědomě uplatňován, aby prostřednictvím náboženství získali nad vámi moc. Jejich ideologie však nemá s pravým učením lásky nic společného.

      Mužskému i ženskému principu, který je zde zpodobněn „svatou“ trojicí, přisuzují úplně jiné vlastnosti. Proto se jejich podoby jeví temné.

     Otec je představován jako ztělesnění přísnosti a prchlivosti, Matka jako panna. V jejich ideologii jsou zdůrazňovány vnější náboženské obřady, na které mnoho lidí doplatilo. Např. ztrátou radosti ze života, strachem z mnoha trestů za neposlušnost a přestoupení stanovených norem. Tento vliv způsobil, že základ všech náboženství je sice stejný, a tím základem je láska, ale tato láska je zdeformována fanatismem, nesmiřitelností, zkostnatělostí myšlení a posléze i cítění. Proto každé milénium je lidem přinášeno pravé učení lásky ze světlých sfér, aby nezapomněli na pravou podstatu lásky. Dle duchovní pokročilosti jsou lidé schopni buď více či méně přijmout toto učení.

     Na třetí temné tyči je připoutáno osm trpitelů. To jsou ti, kteří představují jako vzor lidi, kteří svým fanatismem mučí vlastní tělo, které mají v opovržení. Veškerou radost pokládají za hřích. Často se i bičují a domnívají se, že tímto způsobem získají zvláštní zásluhy. Nic nechápou a ničemu nerozumějí. Svádějí pouze důvěřivé lidi na scestí.

     Otec vám dal život, abyste se z něho poučili i radovali. Dal vám mnoho vzácných darů. Schopnost milovat své bližní, těšit se z krásy života a těžit z utrpení tím, že si z vašich omylů a chyb umíte vzít poučení. Dal vám svobodnou vůli, abyste rozhodovali o tom, jak svůj život prožijete, ale rozhodujete i o tom, jakými cestami půjdete za svými cíli.

      Před důležitými mezníky ve vašem životě máte vždy svobodnou volbu. A vy dobře víte, zda volíte klikaté cesty temna, či jdete-li přímou a příkrou stezkou za Světlem.

     Celá vize je v podstatě varováním před falešnými proroky náboženského fanatismu a před zdůrazňováním vnějších obřadů. Chcete-li mluvit s Otcem, nepotřebujete žádného prostředníka. Stačí, když roznítíte lásku v sobě, vaše vibrace se zjemní a vy pocítíte příliv lásky Boží, která je všeobjímající.

     Nevěřte falešným prorokům, kteří mluví o Bohu trestajícím. To vy sami se trestáte tím, že se svým nesprávným myšlením vzdalujete od vesmírné jednoty lásky. Vzdalujete se svou nedůvěrou, pochybami a nevírou v odpuštění.

      Bůh je láska sama a nic vám nevyčítá. To vy si vyčítáte tolik věcí. Když porušíte vesmírné zákony, rozvíříte hrubé a těžké vibrace, které vás zpětným nárazem dostihnou, protože jste byli neopatrní a učinili závažnou chybu.

     Netrestá vás však Otec. Je to obdobná situace, jako když dítě rozbije okno a pořeže se o sklo, protože nezná důsledky svých činů. Pořezalo se, protože nevědělo, že sklo je křehké a ostré, je mu možná zima, protože venku není příznivé počasí a rozbitým oknem do místnosti proudí studený vzduch s deštěm. To vše je nepříjemné a ono si určitě svou chybu zapamatuje a vícekrát ji neučiní. Některé dítě je možná paličaté nebo nechápavé a tak se může stát, že chybu přeci jenom zopakuje. To se však děje jen tak dlouho, než pochopí.

     Neměli byste tedy mluvit o karmických následcích vašich činů jako o trestech, ale brát je jako sbírání zkušeností, z nichž se dříve nebo později poučíte.

      Je to vaše škola. Procházíte-li touto školou, získáváte mnoho neocenitelných vlastností i schopností. Proto jste zde. Zdokonalujete se svými zkušenostmi a prožitky. Neměli byste tedy zapomínat, že dary, které jste obdrželi, abyste v této zkoušce v hmotném životě obstáli, jste obdrželi proto, aby vám pomáhali uskutečnit životní plán a radovali se z nich.

     Kéž jste naplněni milostí lásky, která nikdy nevyhasne!

     Mír s vámi!

Ježíš - Aštar

 

     Autorka knihy „Poselství 3.d.“ (3)  dostala k vizi, ve které nesla temný kříž a na něm Spasitele, jehož tělo se rozkládá, toto vysvětlení: (Výňatek je z kapitolky „Vize o karmickém úkolu naší skupiny“ a pochází z roku 1998)

    Toto je symbol tvého úkolu. Jako vedoucí mise přinášíš učení lásky, aby lidstvo pochopilo a vzdalo se svých předsudků na roli Spasitele.

     Konec éry Ryb znamená, že nastal čas očistit pravé učení lásky, které lidstvo pod vlivem vnějších náboženských obřadů přijalo od učitelů jednotlivých církví a náboženských skupin.

     Toto učení bylo i tenkrát pravým učením, ale vy jste ho deformovali svým myšlením a nepochopením, protože jste hledali nejsnazší cestu spásy, aniž byste pracovali sami na sobě a stali se tak lepšími. Proto je tak lákavá myšlenka, že Kristus z vás sejme vaše hříchy.

     Nikdo to nemůže učinit, ani Otec. To jen vy sami musíte konečně přijmout odpovědnost za sebe a odčinit to, kde jste pracovali proti zákonům Božím. Nikdo ze Světla vás pro tyto činy nesoudí, ani nezavrhuje, a pokud to dovolíte, láskyplné bytosti ze Světla vám budou pomáhat se očistit a zjemnit vaše vibrace. Pokud bude ve vás dostatek lásky, budete moci s jejich pomocí očistit i negativitu, kterou jste během věků po sobě zanechali.

     To, co vám Ježíš odpustil, byly viny, kterých jste se dopustili vůči němu. Také vám ukázal cestu lásky. Tu jste však nepochopili a v zájmu moci a bohatství jste jeho učení deformovali.

     Křižácké války jsou toho dokladem, stejně jako hon na „čarodějnice“, apod. Proto kříž, který neseš i s rozpadlým tělem Spasitele, je symbolem toho, co je třeba ve vašem myšlení a cítění odstranit a očistit. Teprve potom budete schopni přijmout pravé učení lásky nezkreslené a konat zázraky lásky. Jakmile toho dosáhnete, poneseš již zářivý, čistý kříž a Spasitel bude očištěn od vašich předsudků. Tento kříž bude s tebe sňat a vy ho uvidíte před sebou již nikoliv jako symbol utrpení, ale jako zářivý kužel Nejvyššího principu lásky, který vás povede za světlem pravdy a lásky do vyšších sfér a dimenzí. Pak se sjednotíte v této lásce.

     Mír s vámi!

 

Marie Magdalská – jiný obraz a význam

 

        Moje poznání: Marie Magdalská se narodila v roce 4 př.  n .l. v Betanii, v Judeji. Její rodiče byli esejci. Z nového zákona známe název otce, kterým byl Josef z Arimatie. Matka Marie se jmenovala Anna. Sestra Marie byla Marta a bratr byl Lazar. Marie také chodila do esejské chrámové školy na Karmelu. Její vzdělání zde bylo ukončeno ve dvanácti letech. Další její vzdělání probíhalo v Alexandrii. Zde bydlela ve spřízněné rodině, která patřila do komunity esejců. V Alexandrii se jí dostalo helenistického vzdělání a prošla zasvěcením podle egyptské mystiky. 

       V Alexandrii se seznámila se svým pozdějším manželem, také esejcem, který pocházel z Magdaly. Ve svých dvaceti letech se vrátila zpět do Judeje. Ve svých dvaceti dvou letech se provdala do Magdaly. Manžel Marie zemřel následkem nemoci v době, kdy měla Marie 25 let, tedy v roce 21 n. l. Po jeho smrti odešla znovu do Alexandrie. Marie byla častou návštěvnicí alexandrijské knihovny. V Alexandrii  se uskutečnilo také její zasvěcení bohyni Aštarté v prvních dvou stupních. Zde se také seznámila se základy buddhismu. Pak se vrátila v roce 23 n. l. zpět do Betanie ke své rodině.

     Marie Magdalská nebyla vyznavačkou židovského náboženství a také ne buddhismu. Byla helénistkou. Mluvila hebrejsky, aramejsky a koptsky.

 

        Stejně jako Ježíš byla vybrána i Marie Magdalská ve Světle k reinkarnaci, aby se mohla stát členkou Ježíšovy mise.

Měla podobně jako Ježíš postupně dokonalou DNA. Byla jediná s matkou Marii, která nejlépe rozuměla tomu, co Ježíš hlásal, a ze všech svých sil mu ve všem pomáhala.

 

     Co říká Nový zákon o Marii Magdalské? „Především bychom měli mít na paměti, že nikde v kanonických evangeliích se neuvádí, že by byla prostitutkou. Když se o ní Lukáš zmiňuje poprvé, popisuje ji jako ženu, z níž Ježíš „vyhnal sedm démonů“ (L8,2). Převažující výklad, že šlo o exorcismus, není správný.  Spíše se naznačuje, že Ježíš ji odradil od nějakého pohanského kultu, kde se užívalo sedmistupňového zasvěcení. V tom případě by Marie z Magdaly byla kněžkou. Jisté je, že setkání s Ježíšem změnilo radikálně její život a stalo se popudem k tomu, aby se přidala k jeho hnutí.

 

     Na obrazu Marie z Magdaly se „podepsal“ evangelista Lukáš v kapitole 7 „Ježíš a hříšnice v domě farizeově“, část 36-39. 36- Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea, a posadil se ke stolu. 37- V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, 38- s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. 39- Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.

     Moje poznání:  Lukáš nenapsal větu 39- Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice. Tato věta tam byla dopsána upravovateli evangelií s cílem vytvořit obraz, poněkud skrytý, o Marii Magdalské jako hříšnici.

 

     Církevní otcové pak došli k potřebným závěrům:

1. Sedm démonů vyhnaných z Marie Magdalské je známkou toho, že byla hříšná.

2. Protože žena z příběhu „Ježíš a hříšnice“ byla hříšná, a Marie Magdalská byla také hříšná, musí jít o jednu a tutéž osobu.

3. Vzhledem k poznámce Šimona farizea o tom, jakého druhu tato žena je, musí být jejím hříchem chtíč. (Věta ale nepochází od Lukáše!)

4. Protože je tato žena ztotožňována s Marii Betanskou, musí být Marie Magdalská a Marie Betanská jedna a táž osoba. (Což je pravda.)

     Po šesti stoletích, v roce 594  n. l., papež Řehoř Veliký spojil tyto fragmenty do jednoho celku a vytvořil nový portrét Marie Magdalské. Oficiální pohled římskokatolické církve, který platil téměř 1400 let, pak byl ten, že Marie Magdalská byla prostitutka. Tento pohled byl zrušen až po roce 1969.  Motivem pro papeže Řehoře Velikého bylo i to, že Marie Magdalská byla velice uznávána na území Francie k velké nelibosti římské části katolické církve. Jméno Marie  Magdalské  se tak stalo symbolickým názvem kajícné hříšnice, napravené nevěstky. Zřejmě také proto, že Ježíš ji choval v úctě a jeho náklonnost k ní vyvolávala v okolí závist, a to církevní otcové nepotřebovali pro vytvoření obrazu pouze dvanácti apoštolů.

 

     Moje poznání: Marie z Magdaly se stala ještě před setkáním z Ježíšem esénkou a v dalším zdokonalování duchovního vývoje se chtěla podrobit sedmistupňovému zasvěcení Bohyni Aštarté. Bohyně Aštarté byla kananejskou bohyni plodnosti. Když se poprvé setkala Marie z Magdaly s Ježíšem, měla za sebou teprve dva ze sedmi stupňů zasvěcení. Ježíš to okamžitě poznal, vedl Marii tak, aby dokázala přerušit všechny karmické vztahy a vazby k této bohyni, aby vše mohlo být vyškrtnuto z příslušných akášických záznamů. Tím nastala její duchovní očista. Tato očista byla pojmenována jako „vyhnání sedmi démonů“. Marie z Magdaly nebyla nikdy kněžkou v chrámu bohyně Aštarté, což bylo konečným cílem celého zasvěcení.

     Veškeré očerňování pocházelo z toho, že někteří apoštolové – především Šimon Petr - žárlili na její postavení mezi učedníky, později apoštoly, protože se stále řídili židovským zákonem o méněcennosti ženy vůči muži. To se hodilo také církevní ortodoxii, která chtěla co nejvíce potlačit vliv a význam Ježíšovy rodiny, včetně Marie Magdalské jako Ježíšovy ženy, a zdůraznit význam apoštolské linie, na které byla založena církevní hierarchie.

     Záměny Marie Magdalské a Marie z Betanie se v původních evangeliích nevyskytovaly a byly učiněny až upravovateli evangelií, aby zamlžili postavy žen a snížili význam Marie Magdalské i ostatních žen Ježíšova doprovodu.

     Marie Magdalská se stala Ježíšovou ženou a rovnocennou partnerkou, ale nikoliv na základě svatebního obřadu dle židovského zákona, ale dle obřadu na základě egyptské tradice. Nebyla tedy jeho manželkou podle židovských zákonů, protože Ježíš tím dal najevo, že některé židovské zákony a tradice nechce dodržovat. To vadilo jak židům, tak  i některým esejcům.

 

     Svatba popsaná v Novém zákonu v Káni Galilejské, nebyla ale jejich svatbou. Byla to svatba Marie a Roaela. Nevěsta Marie byla dcera bratrance Ježíšovy matky Marie a ženich byl starším bratrem Jakuba a Jana Zebedea, kteří se později stáli Ježíšovými apoštoly.

     Marie Magdalská byla velmi dobrou pomocnicí Ježíše Krista. V okamžiku jejího sňatku s Ježíšem byla Bohem Otcem pomazána a prohlášena za Dceru Boží. Od této události měla otevřené nadvědomí, znala své minulé životy a dostávala vize k budoucím událostem. Dovedla učit bytosti hledající Boha podobně tak, jak to uměl Ježíš Kristus.

 

     Marie Magdalská měla s Ježíšem 2 dcery (3), jedna z nich se narodila ještě před Ježíšovým ukřižováním. Měla v té době 2 roky. Po vzkříšení Ježíše Krista odplula Marie za nějaký čas se svým otcem a dcerou, sestrou Martou a bratrem Lazarem, a také s Ježíšovou sestrou Salome, která Ježíše také často doprovázela, z důvodu bezpečnosti před pronásledováním nejdříve na jihozápad ostrova Kréty.  Zde se jí narodila druhá dcera. Na Krétě žili poměrně dlouho.  V roce 42 n. l. odpluli z Kréty do  Gálie (nyní součást Francie), kde žila početná komunita esejců. I v Galii pokračovala Marie v šíření učení pravdy a lásky.

     Obě Ježíšovy dcery se provdaly, ale neměly žádné potomky. Tím padá také mýtus a přání o propojení Ježíše a Marie na dynastii Merovejců.

     Marie Magdalská byla a je, velmi a právem, uctívána především ve Francii. Pro potřebu věřících napsala Marie Magdalská v kopštině dvě evangelia, která byla nalezena v Egyptě a mají název „Evangelium Spasitele“ a „Rozhovor se Spasitelem“.

     Moje poznání: Apoštol, miláček Páně, nebyl apoštol Jan, jak je prezentováno, ani Lazar jak dovozují autoři (4). Upravovatelé evangelií přiřkli toto pojmenování místo Marie Magdalské mladému apoštolovi Janovi.

     Apoštol Jan existoval, ale Jan, přezdívaný jako miláček Páně, byla samotná Marie Magdalská, která chodila spolu s Ježíšem a apoštoly po Judsku a Galileji. Apoštolové a učedníci to mnohdy těžce snášeli, protože podle židovské tradice patřila tato duchovní činnost především mužům, a také Pavel byl později proti účasti žen ve vedení církví.

    Jak je známo, evangelia podle Marka, Matouše a Lukáše jsou si z části podobné i když v jednotlivostech rozdílné, ale Janovo evangelium je naprosto jiné, spíše gnostické a obsahuje spíše výroky a podobenství, které Ježíš pronášel. Tyto vědomosti měla především Marie Magdalská.

     Přestože se upravovatelé evangelií snažili co nejvíce potlačit jakékoliv bližší informace o Ježíšově rodině a také o Marii Magdalské, přece jen zůstal záznam o vztahu Ježíše a Marie Magdalské ve Filipově  evangeliu, do kterého upravovatelé nezasáhli.

 

     V části Filipova evangelia 63 a 64 se píše: …Marie Magdaléna. (Pán ji milov)al víc než všechny učedníky a líbal ji na její (ústa)…často. Zbytek učedníků…mu řekli: „Proč ji miluješ víc než nás všechny?“ Spasitel odpověděl a řekl jim: Proč vás nemiluji jako ji? Jsou-li slepý s vidoucím ve tmě, neliší se jeden od druhého. Když přijde světlo, vidoucí světlo uvidí, ale slepý zůstane ve tmě.

 

       Vidoucí, lépe řečeno také vědoucí, je v této odpovědi pochopitelně Ježíš Kristus, protože už věděl v té době vše nejen o svých inkarnacích, ale i o inkarnacích Marie Magdalské a o společném poslání a úkolech v této misi.

 

      Marie Magdalská ještě před svým odchodem z Judeje sdělila vše podstatné z učení Ježíšova apoštolovi Janovi. Jan  měl také své znalosti a zkušenosti z Ježíšova působení a doplnil si své vědomosti o to podstatné, co mu sdělila Marie. Jan byl jako apoštol-muž vlastně nositelem, nejdříve ústní tradice, toho nejpřesnějšího Ježíšova učení a používal je ve své apoštolské činnosti.

     Marie Magdalská pocházela z rodu krále Saula z kmene Benjaminova, a jeho dcera Mikal byla ženou krále Davida.

     Marie z Magdaly zemřela v roce 72 n. l., a byla opravdu, ve shodě s tradicí, pochována v kryptě katedrály v Sint-Maximin-la-Sainte-Baume v Provence. Už neexistuje hrob, ve kterém bylo uloženo tělo Marie Magdalské.

 

     Krásnou knihu „Tajemství Marie Magdalény“ napsala Cynthia Bourgeault. Jedná se o hloubavou a provokativní analýzu důkazů, pocházejících ze svitků objevených v Egyptě, z pera jedné z nejuznávanějších současných učitelek kontemplativní modlitby. Tato kniha byla napsána s horoucím srdcem i z toho mála, co bylo ve objeveno ve svitcích,  a co dokázala vycítit ze všech evangelií. I když vše neodpovídá historické skutečnosti je to nádherný pohled na Marii Magdalskou, která byla tak dlouho pomlouvána a zneucťována. Naštěstí cit některých věřících byl větší než slova křesťanských otců.

     Autorka knihy se zde např. zmiňuje o Brunovi Barnhartovi a o jeho komentáři k Janovu evangeliu. V komentáři zjistil, že evangelium jako jediné sdružuje čtyři klíčová setkání a všechna se týkají žen. Jsou to:

1. Svatba v Káni Galilejské

2. Samaritánka u studny

3. Pomázání v Betanii

4. Marie Magdaléna a Ježíš v zahradě

 

     Okolnosti těchto setkání byly však více prozaické a méně mystické, jak to dovozuje autorka.

Ad1) Svatba v Káni Galilejské byla svatbou Marie, dcery bratrance Marie matky a Roaela, bratra Jana a Jakuba Zebedea a Marie Magdalská na svatbě už byla přítomna.

Ad2) Také u setkání Ježíše se Samaritánkou byla přítomna Marie Magdalská, ale ještě nebyla Ježíšovou ženou.

Ad3) Pomazání v Betanii se uskutečnilo v době, kdy Marie už byla ženou Ježíše. Pomazání představovalo projev

  úcty a projev sounáležitosti ke komunitě esejců.

Ad4) Děj, který se odehrával v neděli ráno u hrobu byl poněkud jiný. Tento děj byl upravovateli zkreslen tak, aby naznačoval brzký odchod Ježíše k Otci. Upravovatelé přidali do textu  (J 20, 17-18) slova, která tam nepatří, které Ježíš neřekl: 17- Ježíš ji řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i k Bohu vašemu. 18- Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „viděla jsem Pána a toto mi řekl.“

 

     Pomazání v Betanii  předcházelo vzkříšení Lazara. V kapitole 11 je část scény popsána ve větách 21-27: 21- Marta řekla Ježíšovi: “Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22- Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá. 23 – Ježíš ji řekl: Tvůj bratr vstane. 24 – Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ 25 – Ježíš ji řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ 26 –A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky. Věříš tomu?. 27- Řekla mu: Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.

 

   Moje poznání: Správné znění, bez zásahů upravovatelů je následující: 21- Marta řekla Ježíšovi: “Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 25 – Ježíš ji řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ 26 – A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky. Věříš tomu?. 27- Řekla mu: Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.

     Jak lze slovům Ježíše rozumět?  Především slova Ježíšova odkazují na inkarnaci, tedy na normální způsob jak naši duchové s dušemi prožívají své bytí ve hmotných tělech. Dále nám jeho slova říkají, že lidské tělo je pomíjitelné, ale život je věčný, protože náš duch s duší je nesmrtelný. A za třetí nám jeho slova říkají, že přechod z našeho hmotného světa do jiné formy bytí je nejsnazší skrze Ježíše, skrze víru v jeho učení pravdy a lásky.

     Bůh v knize „Hovory s Bohem“ (2) říká o přechodu našeho duchovního těla do jiné dimenze bytí, že se nám po smrti hmotného těla stane to, v co věříme. Pokud nevěříme v nic, bude nám umožněno prožít toto nic, čili stav naprostého nevědomí. Pokud věříme v Boha nebo v Ježíše, budeme se moci s nimi setkat a budou nás vítat. Pokud jsme porušovali Boží zákony, bude nám umožněno to znovu poznat a pochopit a v následujícím životě ve hmotném těle tyto následky odčinit. A i když jsou všichni duchové nesmrtelní a i prožitek víry v nic nebude trvat věčně, přece jen to je velké zdržení na duchovní cestě směřující do sféry božství. Proto víra v Boha a Ježíše, ale také v Buddhu, Kršnu a další Ježíšovy inkarnace tuto cestu urychluje. Nejde však jen o víru v jejich existenci, ale o to, abychom svým životem naplňovali Ježíšovo učení pravdy a lásky.

 

     Marie Magdalská znala „Píseň písní“ (Pís), ale svá evangelia nepsala pod jejím vlivem.

 

     Co lze ještě říci o Marie Magdalské?

- Správnější název pro Marii je Marie Magdalská než Marie Magdaléna; přesnějším pojmenováním by bylo Marie Ježíšova.

- Ježíšúv vnější okruh zahrnoval cca 70 učedníků a do vnitřního okruhu patřili nejen apoštolové, ale také a především Marie Magdalská, také její sestra Marta a bratr Lazar.

- Marie Magdalská byla vnímána učedníky jako první mezi apoštoly.

 Marie Magdalská má s Ježíšem jasný vztah jako jeho žena a navíc má dva roky před ukřižováním také první ze dvou dcer. Má s ním naprosto rovnocenný vztah.

 

     Moje poznání o Leonardu da Vinci:

     Marie Magdalská, tedy její duch s duší, byl také částečně inkarnován do malíře Leonarda da Vinci. Tento malíř byl složenou bytostí z energií více duchů a duší, podobně jako král Artuš. Je známo o něm, že byl duchovně vyspělou bytostí, měl rozšířené vědomí, a proto nakreslil několik obrazů, do kterých vložil informaci – poselství, které v té době nemohlo být sděleno přímo, protože tehdejší úroveň vědomí lidstva by to nepřijalo a římskokatolická církev by ho zatratila.

     Leonardo da Vinci vložil do obrazu „Poslední večeře Páně“ poselství. Tímto poselstvím je to, že jedním z apoštolů, skutečný miláček Páně, byla žena - Marie Magdalská.

     Další jeho poselství křesťanům bylo vyhotovení „Turínského plátna“. Zde chtěl ukázat, že Ježíš nebyl mrtvý, když byl sňat z kříže a uložen do hrobky.

     Dalším obrazem byl obraz, který byl nazván jako Svatý Jan Křtitel. Obraz nebyl namalován na zakázku a tak do něj mohl Leonardo vložit poselství. Muž na obrazu je dobře viditelný především v oblasti obličeje a pravého ramene s rukou. Ruka drží dlouhý kříž a má vztyčený ukazováček směřující přímo nahoru a levá ruka směřuje do oblasti srdeční čakry. Muž má svalnaté tělo, ale zženštělý obličej s tajuplným úsměvem jako u Mony Lisy. Oděn je částečně do kožešiny. To navozuje postavu Jana Křtitele.

     Tento obraz ale není obrazem Jana Křtitele ani Bakchuse, nýbrž je to autoportrét Leonarda z mladšího věku. Proto ho také jako jediné své dílo podepsal. Mystické ztvárnění sebe sama má pozornému divákovi sdělit, že spojení s Bohem Otcem je možné uvnitř nás, skrze naše srdce.  Chceme-li mluvit s Bohem Otcem, nepotřebujeme žádného prostředníka. Stačí, když roznítíme lásku v sobě, naše vibrace se zjemní a my pocítíme příliv lásky Boží, která je všeobjímající. To je jiná cesta k Bohu, než to hlásá církev a to Leonardo dobře věděl.

 

     Závažným objevem badatelů kolem obrazů Leonarda byl objev, že na obrazu „Svatá Anna Samotřetí“ je znázorněna polovina obličeje neznámé bytosti. Za použití zrcadla pak vznikne celý obraz bytosti, která nepochází z tohoto světa. Helma připomíná Hvězdné války a na hlavě nosí vatikánskou korunu. Tato bytost byla identifikována experty jako Jahve, který ochraňuje duši před tělesnými neřestmi. (Údaje o těchto posledních dvou obrazech jsem převzal z časopisu „Záhady života“, 8/2014.)

     Ve skutečnosti se nejedná o Jahveho, ale o Jahweho. K tomu uvádím alespoň stručně to, co je podrobněji uvedeno v mém textu „Bible- Starý zákon a také v textu  „Nefilim, elohim, Jahve a Jahwe“. Naše lidská historie je spojena nejen s návštěvami mimozemšťanů, ale také s jejich trvalým usídlením na mnoha místech planety a ve velkém počtu. Mimozemšťané, kteří lidem pomáhali, byli považováni za bohy. Tak to bylo například s Jahvem, který pocházel z duchovně vyspělé planety Empharis Elohima, a který zachraňoval velké počty bytostí z planety Faethón, která vlivem jejich obyvatel byla zničena. Část obyvatel, které dnes nazýváme Hebrejci  byla převezena také na Zemi do oblasti Mezopotámie a Kašmíru. To bylo před 9 tisíci lety před n. l. Jahve a Elohimové se o ně dobře starali a pomáhali všemi možnými způsoby. Když před 4 tisíci lety před n. l. vznikla v té oblasti velká lokální potopa, byli vyvedeni Jahvem do oblasti Mezopotámie. Po jejich adaptaci v Mezopotámii Elohimové odcestovali před cca 2300 - 2200lety před n. l., protože jich už nebylo potřeba. Ale ve vědomí těchto lidí, následně v legendách a mýtech zůstalo to, že bohové mají lidskou podobu, a že mohou opakovaně opouštět Zemi a znovu se na ni vracet.

     Jahve znamená titul bůh pro bytost pocházející z Božství,  a Jahwe byl titul pro bytost, která chtěla být bohem za pomoci magie a magických prostředků. Jahwe byl velmi mocný mág.

     Tento Jahwe představuje ve skutečnosti několik bytostí - Jahweů, které pocházely z planety Cyrus a chtěli si podrobit  alespoň část obyvatel – Hebrejců, kteří se dostali na planetu Zemi ze zaniklé planety Faethón v době před devíti tisíci lety před n. l. Tento bůh nebyl vůbec jen láskyplná bytost, byl to bůh, který měl velmi mnoho záporných vlastností. Tento Jahwe začal působit na Hebrejce způsobem, jak je to popsáno ve Starém zákonu. Planeta Cyrus byla planeta technicky vyspělá, ale na nízké duchovní úrovni. V té době už svými výboji ovládala tři planety. To, co v mnohém platilo na planetě Cyrus, Jahwe přenášel na Hebrejce. Týkalo se to každé součástí života. Výsledkem byl strach obyvatel ze zlostného a mstivého boha a proto také způsob vyjadřování lásky Hebrejců k Jahwemu byl založen především na strachu. Těchto Jahweů se na Zemi vystřídalo celkem osm a nakonec planetu Zemi opustil poslední z nich asi 300 let před n. l.

     Jahwe, pojmenovaný také anglicky jako Lord, v češtině Hospodin, není bytost totožná s Bohem Otcem! Ale křesťanské církve považují Boha Otce stále za Hospodina.

    Toto moje poznání také znal Leonardo da Vinci!  Leonardo jako další inkarnace Herma Trismegista, Thóvta a Marie Magdalské měl všechny tyto znalosti a vědomosti z minulých životů uloženy ve svém nadvědomí a měl k nim přístup.

 

     Zde přináším obrázek bytosti z časopisu Záhady života 8/2014. Mám potvrzeno, že toto vyobrazení odpovídá tomu,  jak vypadali mimozemšťané z planety Cyrus, tedy také Jahwe.

                                                                                       

 

       Je jistě více než zřejmé, že bytost s takovým vzhledem se nemohla lidem ukázat, protože měli ještě povědomí o krásných láskyplných bytostech – elohímech z doby dávno minulé. Proto také nesměl nikdo pohlédnout do tváře Jahweho, ani Mojžíš.

 

     Celkový počet inkarnací Marie Magdalské  na planetě Zemi byl 32. Další inkarnace Ducha a duše Marie Magdalské byl např. již zmíněný Hermes Trismegistos a Thovt, dále královna Kleopatra, již zmíněný Leonardo da Vinci, Saint Germain, Jan Ámos Komenský, Marie Terézie, Antonín Dvořák. Více je uvedeno v příloze tohoto textu.

     Význačnou inkarnací je např. Saint Germain. Ve středověku se představoval jako hrabě Saint Germain. Hrabě Saint Germain je tajuplná bytost, opředená mnoha mýty. Jeho existence byla zaznamenána ve středověku, především ve Francii. Objevoval se při různých příležitostech a vždy udivoval svými znalostmi historie, alchymie, ale také předvídáním budoucnosti a budoucího pokroku. Vypadal stále stejně, či téměř stejně, i když mezi jeho objevením uplynuly desítky či stovky let.

     Také teď se projevuje v různých duchovních poselstvích, týkajících se posunu a vzestupu planety Země a lidstva.

 

     Ve srovnání s počtem inkarnací, který se pohybuje ve stovkách u tzv. starých duší (např. autor knihy „Hovory s Bohem“ měl 647 inkarnací) je počet Marie Magdalské 32 a počet Ježíše Krista 37 velmi malý počet a svědčí o velkém významu těchto Duchů pro planetu Zemi a o dlouhé přípravě mise před každou inkarnaci.

 

Ježíšova rodina

 

     Mnoho bytostí, které se objevily okolo Ježíše Krista, byly bytosti, které byly součástí jeho mise a současně součástí jeho rodiny, která Ježíše měla doprovodit při plnění jeho nebeského či kosmického úkolu. Tímto úkolem bylo především ukázat, že existuje milující Bůh Otec, jako protiváha k Bohu – Jahwemu ve Starém zákoně, že láska ke všemu a ke všem je základem a smyslem lidského života, stejně jako odpouštění a soucit. Neméně důležitým sdělením bylo to, že Království Boží je blízko, protože ho máme v sobě, protože jsme trojjediné bytostmi, které mají nejen hmotné tělo, ale také nesmrtelnou duši s duchem a tvořivou mysl. Že je náš duch součástí Boží podstaty a že jsme na úrovni ducha a duše totožní s Bohem. Proto Ježíš mohl tvrdit, že je Syn Boží a že jsme to také my ostatní lidé. To bohužel nedokázalo mnoho lidí pochopit, protože byli příliš pod vlivem zákonů a tradic pocházejících ze základního učení Hebrejců. To nebylo pochopeno ani židovskou hierarchii a proto se to jevilo židovským představitelům jako nesmírné rouhání.

     Bohužel také křesťanští církevní otcové, když vytvářeli obraz křesťanství a jeho vzniku a budovali církevní hierarchii, prováděli mnoho zásahu do textu evangelií, a především těch, které byly vybrány jako kánonické. Hlavním smyslem úprav bylo potlačit jakýkoliv význam Ježíšovy rodiny, potlačit jakýkoliv význam žen z Ježíšova okolí, především Marie Magdalské a zvýraznit význam apoštolů, především Petra a Pavla, skrze které je vybudována římská církev se svou hierarchii.

     Byl to především Pavel, který z Ježíše Spasitele udělal Ježíše Vykupitele. Spasitelská role Ježíšova spočívala v hlásání lásky a pravdy. Lásky k Bohu Otci a pravdu o Bohu, o životě a o tom, co jsme jako lidé.

     Pavel své učení založil na tvrzení, že nás Ježíš svou smrtí vykoupil od dědičného hříchu a že Bůh Otec proto poslal na svět svého milovaného Syna, aby to svou obětí - smrtí učinil. Na tomto tvrzení bylo založeno rozšiřování křesťanství. To tvrzení je nesprávné, ale křesťanské církve se tohoto postulátu dosud nevzdaly.

 

     Součástí této Ježíšovy mise byli nejen apoštolové, ale i členové jeho rodiny. Do jeho činnosti se zapojila i velká část Ježíšovy rodiny.  Jak velký vliv měla Ježíšova rodina na jeho činnost je patrno z toho, že:

      Matka Marie se narodila v roce 26 př.n.l. Pocházela z rodu Davidova. Matka Marie byly velmi vzdělaná žena, měla otevřené nadvědomí a byla hluboce věřící tomu, co Ježíš hlásal. Marie znala a uvědomovala si svůj duchovní úkol v rámci toho, co Ježíš hlásal a co bylo tak rozdílné od učení judaismu ale i esejců. Ježíš měl vždy její plnou podporu. Matka Marie zemřela v Efezu v roce 49 n.l.

           „Otec“ Ježíšův Josef nepocházel z rodu Davidova.  Josef zemřel v roce 16 n.l., v době, kdy měl Ježíš 25-26 let. Ale Ježíš už od svých 15-16 let byl na cestě do Indie. Josef mu moc nerozuměl, ale podporoval Ježíše v jeho vzdělávání a v jeho činnosti.

     Ježíš měl tři nevlastní sourozence. Byly to děti Josefovy z předchozího manželství. Jednalo se o jeho syna Jakuba, který byl nejstarší, dále o Josefa a dceru Salome. Byli to jeho nevlastní bratři a sestra. Ježíšova matka měla s Josefem  ještě syna Judu a Šimona a dceru Rút.

       Ježíšův nevlastní bratr Jakub, stejně jako jeho dva vlastní bratři Tomáš a Šimon byli jeho učedníci a později apoštolové. V evangeliu podle Marka byl Jakub pojmenován jako Jakub Alfeův, Tomáš byl Juda a Šimon byl nazván jako Šimon Kananejský. Juda měl pro rozlišení přezdívku Tomáš (známý jako nevěřící Tomáš).  Jakub byl prvním křesťanským předákem v Jeruzalémě.

  Také jeho nevlastní sestra Salome a vlastní sestra Rút jej na mnoha cestách doprovázeli.

     Z toho je patrno, že Ježíše uznávala a podporovala i jeho rodina jako celek, ale jejich vztah k Ježíšovi a Ježíše k nim byl velice v kánonických evangeliích zamlžen.

 

     Josef z Arimatie byl zámožný a vlivný muž v Jeruzalému. Byl to otec Marie, Marty a Lazara. Byl členem

židovského sanhedrinu, ale když poznal, skrze svou dceru Marii, Ježíše, stal se jeho tajným stoupencem a učedníkem. Ježíš byl ukřižován samojediný v Getsemanské zahradě, která patřila Josefovi z Arimatie, nikoliv na Golgotě, a zde bylo také jeho tělo po sejmutí z kříže uloženo. Josef z Arimatie odjel kvůli bezpečnosti spolu s Marii Magdalskou, její dvouletou dcerou, se synem Lazarem, dcerou Martou a také s Ježíšovými sestrami Miriam a Salomé, nejdříve na ostrov Kréta a pak do Galie. Odtud později odešel Josef z Arimatie do Anglie.

 

     Lazar

     „Rudolf Steiner upozorňuje, že mezi zázraky připisovanými Ježíšovi se musí zcela zvláštní důležitost přisoudit právě tzv. vzkříšení Lazara v Betanii. Riskantní procedura zasvěcení se zde odehrávala tak, že adept byl ponořen do vody a přiveden až k bezvědomí, téměř do stavu, jejž dnes označujeme za klinickou smrt.  Zasvěcovaný byl na tři a půl dne uveden do letargického stavu a musel projít zážitky, které jinak člověka provázejí pouze při průchodu smrtí. Musel se svým vědomím dostat do těch duchovních oblastí, kde zrození a smrt již nemají význam. Zasvěcenec vstoupil do nového života, jak se výstižně popisuje ve Zjevení sv. Jana: „ …byl jsem mrtev, a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu“ (Zj 1,18) Egyptští zasvěcenci se proto nazývali „dvakrát zrození“. Také podle židovského názoru pobývala duše zesnulého celé tři dny nad tělem, usilujíc o oživení svého dosavadního nástroje. Čtvrtého dne nastává rozklad těla a všechny oživovací pokusy bývají marné. Proto Ježíš křísí Lazara počátkem čtvrtého dne.

     Že Lazar přijal od Ježíše mysterijní zasvěcení, nepřímo potvrzuje také Evangelium neznámého eséna (9) v 33. kapitole. Slova, že Ježíš Lazara miloval (J 11,36), znamenají to, že ho považoval za zralého přijmout rozšířené vědomí. „Tím navázalo křesťanství na mysteria. Lazar se stal zasvěcencem skrze samotného Krista Ježíše. Získal tím schopnost pozvednout se do vyšších světů…“

     Ve starověkých mysteriích bylo zasvěcení – sjednocení s duchem – záležitostí jen nemnohých jednotlivců. U esénů to bylo téměř celé jejich společenství, které hledalo a nalézalo duchovní svět.“

     „Obec esénů a terapeutů tvoří přirozený přechod od mysterií ke křesťanství,“ píše Steiner. S příchodem Kristovým mohl být duch poznáván celým lidstvem.

     Tím, že Ježíš prozradil princip mysterií, však zpečetil svůj osud. Sanhedrin, židovský tribunál, odsoudil Ježíše i Lazara k smrti. (J 11, 53;12, 9). Lazar se ukrýval a přežil.

     Podle Steinera to byl právě on, který sepsal tzv. Janovo evangelium: „A totéž slovo-, kterého Pán miloval“ zazní pokaždé o Janovi, nebo řekněme lépe o autoru Janova evangelia; neboť jméno Jan nezazní, jde prostě o toho, kdo byl učedníkem, miláčkem Páně, a od něhož pochází Janovo evangelium. A to je sám vzkříšený Lazar.“ Významný biblista William Brownlee dospěl k témuž závěru a říká: „Z vnitřních dokladů ve čtvrtém evangeliu… vyplývá závěr, že milovaný učedník je Lazar z Betanie. V samotném evangeliu se skutečně jméno Jan (s výjimkou Jana Křtitele) vůbec neuvádí a připisovat jeho autorství apoštolu Janu Zebedeovi je záležitostí až pozdější tradice. Novodobou legendu, šířenou například po internetu, že autorem Janova evangelia je Marie z Magdaly, vylučuje i samo dotyčné evangelium, protože osoby Marie z Magdaly a „učedníka, kterého Ježíš miloval“ výslovně rozlišuje (J20, 2).

     Když evangelia hovoří o „učedníku, kterého Ježíš miloval“, myslí tím vlastně dva rozdílné muže – Jana Zebedea a Lazara. Tato záměna se pak stala zdrojem nejrůznějších polemik a pochybností. Apoštol Jan, miláček Páně, mohl být rovněž uveden v Ježíšovo zasvěcení.“

     Moje poznání: Jestliže měl Ježíš za ženu Marii Magdalskou, a to měl, nemohl být apoštol Jan miláček páně a nemohl to být ani Lazar. Miláčkem páně byla Marie, žena Ježíšova.

      V této souvislosti ještě uvádím, že Lazar sice odplul do Galie s částí své rodiny, ale později se vrátil a působil jako křesťanský kněz mezi esejci. Nakonec se uchýlil do pevnosti Masada, kde vystupoval jako nejvyšší duchovní bytost a velitel pevnosti pod názvem Eleazar. Byl to právě on, který svým charismem a přesvědčivou výmluvností přivedl 960 obránců  Masady, po jejich tříletém vzdorování Římanům, k rozhodnutí o ukončení života, aby nepadli do rukou vojáků. Jeho dochovaný proslov k obráncům byl bezpochyby esejský, gnostický, dualistický a také křesťanský (4).

 

     Literatura:

(1)  - Bible – Česká biblická společnost 1996

(2)  - N.D. Walsch „Hovory s Bohem I-III“,  „Bůh, na kterého čekáme“, „Nová proroctví“

(3)  - Knihy Heleny Šeblové: údaje byly sdělovány v období let 1992-2007 (celý text knih na  http://www.bozilaska.cz)

  1. díl Poselství - Truhlice pokladů 1. až 3. část
  2. díl Poselství - Truhlice pokladů 4. až 5. část
  3. díl Poselství - Truhlice pokladů 6. až 7. část
  4. díl Cesta – Platinová kniha
  5. díl Pochodeň pravdy - Vstupte do Hádovy brány, Hekaté letí na nebesích, Bohové jdou v zástupu
  6. díl Chrám věků – Zrcadlo světa, Stvořitelé
  7. díl Vesmírná jednota lásky – Živly, Zpěv lásky, Bílý Kužel

(4)  -   Michael Baigent, Richard Leigh, Henry Lincoln „Svatá krev a Svatý grál“

(5)  -   Josef Šuráň  „Hvězda Betlémská a chronologie života Ježíše Krista“

(6)  -   Holger Kersten  „Ježíš žil v Indii“

(7)  -   John Bowker „Bůh a jeho proměny v dějinách náboženství“

(8)  -   Anna Read „Edgar Cayce o Ježíši – co bible neříká“

(9) –   Zdeněk Krušina „Evangelium neznámého eséna“

(10) – James H. Charlesworth „Ježíš a svitky od Mrtvého moře“

(11) -  Jan A.Dus, Petr Pokorný  „Neznámá  evangelia Novozákonní apokryfy

(12) – Channelingy od Kryona  na mém webu  http://duchovnipoznatky.webnode.cz

(13) – Cynthia Bourgeault „Tajemství Marie Magdalény“

(14) – Kryon „Dvanáct vrstev DNA“

(15) -  Moje texty:  „Nefilim, Elohím, Jahve a Jahwe – stručná historie příchodu mimozemšťanů na planetu Zemi“, „Ježíš, Boží trojice, lidská trojjedinost“,  „Shrnutí poučení o mysli,  podvědomí,  vědomí, nadvědomí, egu, karmě, DNA“ , „Bůh, na kterého čekáme“,  „Nová proroctví“;  vše lze najít  na mém webu http://duchovnipoznatky.webnode.cz.

 

          Napsal  Jan Heczko

        Červenec – září 2014

 

 

 

Zobrazení: 85

Přidat komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte být členem komunity Humanity's Team Ceska republika!

Přidejte se ke komunitě Humanity's Team Ceska republika.

Prohlášení

Příspěvky na tomto webu nemusí nutně vyjadřovat názor HT ČR o.s. Za obsah je zodpovědný autor příspěvku.

Nejnovější aktivity

Miroslava Zedková je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
4.Srpen
Zdenka Forstová je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
24.Červenec
Iris je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
13.Březen
Kateřina Strusková je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
23.Leden
Daniel Novák je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
16.Leden
Eva Krejčová je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Prosinec 7, 2016
Ikona profiluUživatelé Pavel Kupka a Petr Bohm se přidali ke komunitě Humanity's Team Ceska republika.
Říjen 9, 2016
Ikona profiluUživatelé Martin a Ľubomíra Sándor se přidali ke komunitě Humanity's Team Ceska republika.
Srpen 27, 2016
Uživatel Jana Kokrdová aktualizoval fotografii ve svém profilu.
Srpen 24, 2016
Agatk je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Srpen 5, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Twitter.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Twitter.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svou diskusi v komunitě Twitter.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svou diskusi v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svou diskusi v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Jaromíra Dvořáková je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Květen 8, 2016
Jaroslav Posolda je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Duben 6, 2016

Vizitka

Načítání…

Návštěvy na stránce

TOPlist

© 2017   Created by Humanity's Team.   Využívá technologii

Odznaky  |  Oznámit problém  |  Podmínky služby