Humanity's Team Ceska republika

Všichni jsme jeden

Kniha "Léčení Zázrak v nás" od autora Clemense Kuby

Kniha „Léčení Zázrak v nás“, od autora Clemense Kuby

 

     Je to podnětná kniha pro nalezení dalších možných způsobů, jak dosáhnout toho, být zdravý nebo se sám vyléčit i v případech, kdy klasická školská medicína to sama nedokáže a zmírňuje pouze příznaky spojené s nemocí. Tento text chce jen vzbudit zájem o metody samoléčení, v knize popsané, a tím i k zakoupení knihy, pro další podrobnější informace.

     Autor knihy prodělal těžký úraz bederní páteře, při kterém došlo k přerušení nervů ovládajících dolní končetiny, a výsledkem úrazu a následné operace měl být život na vozíku. Vytrpěl za dobu pobytu v nemocnici hodně, hodně bolestí. O rok později, když ho lékař propouštěl z nemocnice domů, konstatoval, že došlo ke spontánnímu vyléčení. Spontánní vyléčení je pojem, který používá medicína v případě, že neví, jak k vyléčení došlo.

     V době pobytu v nemocnici přehodnotil autor svoje dosavadní životní směřování a tím změnil svůj postoj k životu. Protože měl průpravu na filmové akademii v Německu, začal navštěvovat místa na planetě Zemi, kde docházelo k uzdravování lidí, nebo navštěvoval léčitele, kteří dokazovali léčit lidi opakovaně a ve větším počtu. Autor o tom všem natáčel filmy a jeho první a nejznámější celovečerní film měl název „Na cestě do sousední dimenze“. Film měl velký ohlas v Německu i v dalších zemích. Později také napsal a vydal knihu pod stejným názvem. Kniha vyšla také v Česku. Film a kniha jsou svědectvím o tom, že na různých místech a v různých kulturách dochází k léčení a vyléčení nemocí a chorob bez pomoci klasické medicíny. Zjistil, že lidskému tělu byly dány schopnosti, aby se za určitých okolností vyléčilo samo. Tyto okolnosti stále vyhledává a snaží se je poznat a popsat.

     Zkušenosti a znalosti získával např. v Ladaku, Tibetu, Indii, Německu, USA, Rusku, na Filipínách, v Nepálu, Barmě, Peru, Súdánu, v Burkina Faso.

     Kromě obou knih napsal ještě knihu „Mental healing“ (Mentální léčení) a k tomu napsal příručku s názvem „Navigátor k sebeléčení a uzdravení“.

     Autor přednáší na témata léčení a samoléčení, z poznatků ze svých filmů a knih, v mnoha zemích světa, také v ČR. Se svou manželkou založil nadaci, Evropskou akademii pro procesy samoléčení - SHP. Více se dá najít na  www.clemenskuby.de.  

 

     Moje poznámka:

     Je škoda, že v knize dochází k záměně některých pojmů, což u duchovně pokročilé bytosti může způsobit mírné rozpaky. Autor preferuje jako trojjedinost ducha, duši a tělo. Tím opomíná, že podstatnou součástí trojjedinosti člověka je mysl. Mysl nahrazuje vědomím. Také duši vydává spíše za ducha a přičítá ji až dramatické vyjadřování k tělesnosti člověka a k jeho vedení životem. Bez ohledu na tyto záměny lze dosáhnout správným postupem těch výsledků, které jsou v knize popsány.

     Informace v mých poznámkách čerpám z knih uvedených na závěr tohoto textu, z mých textů a dále z informací mi sdělených a potvrzených kódy pravdy skrze Boha Otce.

 

     Trojjedinost

 

         Boží trojjedinost je složena ze tří aspektů:

1.      Bůh Otec, Boží Matka-Bohyně, Stvořitel všeho a všech;

2.      Bůh Syn;

3.      Duch Svatý – tomuto pojmu odpovídá Boží mysl.

 

         Lidská trojjedinost je složena ze tří aspektů:

1.      Duch – Boží jiskra, část Boží podstaty; duch je součástí duše, čili silového energetického pole-obalu. Duše obsahuje také informační pole podvědomí, vědomí a nadvědomí, systém čaker a auru, a to je vše v životě ve hmotném těle.  Individualizovaná duše je také součástí duchovního těla. Duch představuje naše „vyšší Já“. Duch a duše jsou nesmrtelné. Vědomí je základním stavebním prvkem ve fyzickém vesmíru, stejně jako prostor, hmota a čas.

2.      Hmotné tělo – je ponořeno do duše; duše tedy přesahuje hmotné tělo. Nejsme jen hmotné tělo! Tělo je jen nástrojem mysli a Ducha.

3.      Mysl je morfogenetické pole. Myšlenky a slova, které mysl vytváří, jsou energie.

      Mysl je tvořitel, tvoří myšlenkou a slovem. Mysl je stavitel. Po smrti astrálního těla

      přechází mysl do esence mysli a stává se součástí duše před další inkarnaci.

Mysl používá ke tvorbě myšlenek podnětů z činnosti smyslů a ze vzpomínek, které jsou uloženy ve vědomí – v duši.

 

     Tyto lidské aspekty jsou odvozeny z Boží trojjedinosti pro jinou úroveň bytí – tedy pro lidské bytí.   Nejsme (jen) hmotné tělo, které je smrtelné, ale náš duch a duše jsou nesmrtelné. Tím jsme.

 

     Více podrobností na toto téma je v mém textu „Shrnutí poučení o duchu, duši, mysli, podvědomí, vědomí, nadvědomí….“   http://duchovnipoznatky.webnode.cz

 

***

 

     Autor napsal své knihy nikoliv na základě channelingu, ale spíše ve stavu alfa, na základě svých poznatků a zkušeností získaných při natáčení filmů, stykem s lidmi při přípravě na jejich léčení a také po jejich vyléčení. V knize je k tomu uvedena řada příkladů.

     V knize jsou velmi dobře popsány některé aspekty, které vedou bytost k pochopení samoléčení a také k provedení samoléčení svého hmotného těla. To je důležité pro pochopení cesty, která může vést od nemoci k úplnému uzdravení.

***

    Moje poznámka:

Platí zde poznání, že každá nemoc je léčitelná, ale ne každý může být vyléčen. Stupeň vyléčení je závislý na stupni toho, co dokáže kvůli nemoci či postižení bytost pochopit a jak se dokáže změnit ve vztahu k sobě i ke svému okolí. To je očista mysli! Všechny nemoci pocházejí ze stresu a proto na úrovni mysli je možno dojít k léčení. Samotné léčení probíhá na kvantové úrovni v příslušných buňkách tělesných orgánů.

 

***

     Strach

 

     „Strach je, jak známo, nejsilnějším motorem agrese. Když se cítíme ohroženi ve své materiální existenci, máme strach a snažíme se ho převést v agresi. Konkrétně to znamená, že vedeme války a oddáváme se žádostivosti po materiálním uspokojení. Žádostivost vedená strachem z pomíjivosti je uznávanou vlastností materialisticky založené společnosti, kterou náš systém podporuje. Ti, kteří se nejsilněji ztotožňují s inkarnací, se stávají nejžádostivějšími. Jdou bezohledně proti dalším experimentům lidské, zvířecí a rostlinné existence, nechtějí ani slyšet o kontinuitě ducha a jsou ochotni s koncem svého experimentu (inkarnace) do základu zničit ostatním základ pro jejich experimenty na Zemi.

     Lidé, kteří nemají kontakt se svým strachem a vybíjejí ho agresí, nechápou strach a bolest jako cenné připomenutí, že by měli změnit život, nýbrž prožívají strach jako trvalý stav, s nímž musejí neustále bojovat, aby přežili. Mají strach, co pamatují, a hledají viníka. A nejsou to jen psychicky labilní a nemajetní lidé, které je snadno udržovat ve strachu, nýbrž – a především – ti zvlášť chtiví, kteří neustále hromadí bohatství, aby tím kompenzovali svůj strach z pomíjivosti. Tento komplex strachu se může z fixace na hmotné statky rychle proměnit v agresivitu. Nejen individuálně, ale prostřednictvím médií i celospolečensky.

     Chceme-li uniknout z této pasti strachu, musíme se strachu zříci při všech výchovných opatřeních. Musíme ho eliminovat všude tam, kde se s ním operuje. Když pozorně nasloucháme, zjistíme, jak rodiče, vychovatelé, učitelé, zaměstnavatelé, lékaři i politici pracují se strachem, aby u těch, kdo jsou na nich závislí, prosadili své cíle. Tyto strachy se sčítají v jeden velký, hluboko zakořeněný životní strach. Zbavit se ho vyžaduje změnu identity. Přirozeně chceme udržovat své tělo v pořádku, kráse a harmonii, neboť je chrámem, v němž přebývá naše duše, chrám ale není to hlavní. Naše bytí nespočívá v těle, nýbrž v duši, která toho času obývá toto tělo. S touto změnou identity zmizí velmi, velmi mnoho strachu – a zavládne pokoj“.

 

     Moje poznámka:

     Ve skutečnosti je hmotné tělo ponořeno do duše, duše hmotné tělo přesahuje. Duše ale je mimo jiné energetický obal pro našeho ducha, pro naši jiskru Boží, která vznikla odloučením z Boží podstaty. Duch je tedy určující, duše zprostředkuje pocity ducha s myslí a hmotným tělem. Individualizovaná lidská duše je součástí Boží duše. Duch a duše je nesmrtelná.

 

***

     Kosmické spojení

 

     „Experiment lidství by se nemusel společensky ani individuálně ubírat tolika strašlivými oklikami, kdyby pocit vlastní hodnoty nebyl nesen nadšením pro nějakou právě vhodnou myšlenku, nýbrž vědomím, že jsme součástí univerza, s nímž se můžeme časově sladit. Kosmos existuje nezávisle na tom, jaký hodnotový systém právě panuje na zeměkouli nebo v naší zemi, je to prostě život. Vědomě se s ním sladit je zkušenost, která může vyvolat skutečnou bouři nadšení, nebo může naprosto střízlivě vést k poznání: Tak to je.

     Můžeme si uvědomit myšlenky, které stojí za každým hodnotovým systémem, analyzovat je a zjistit, jak dalece jsou v souladu s kosmickými životními podmínkami. V ideálním případě budeme nezávislí na hodnotách, o něž tak zvaně stojí za to usilovat, nadchneme se pro život, aniž bychom byli zneužíváni pro myšlenky, které se později ukážou jako zavrženíhodné. Osvobodíme se od věcí, kterých bychom jednou museli litovat, buď v tomto, nebo v některém z pozdějších životů. Skutečnou svobodu je možno zažít jedině jako duchovní, kosmická bytost, pro niž neexistuje smrt.

     S tímto postojem můžeme milovat každý experiment, i když neprobíhá úplně bezchybně. Víme, že budeme moci provést ještě mnoho dalších experimentů a experimentování nás baví. Necháme tomu volný průběh; budeme dělat to nejlepší a nebudeme smutní, když to nevyjde. Čas od času to vylepšíme, vyzkoušíme něco nového – a někdy střelíme vedle. Teď, když jsme se dozvěděli, že každý z nás je experimentátor, tvůrce, může existenční strach ustoupit. Uznáváme své vyšší Já jako čistého, ryzího, velkého ducha, z něhož čerpáme bez začátku a bez konce. Láska k němu je báječná, ničím nezatížená a krásná. Když se věta zmíněna v úvodu „Miluji sebe sama“ vztáhne na tvůrce, a ne na stvoření, dostane zcela jiný dosah a mnohem hlubší věrohodnost.

      My, tvůrci a experimentátoři, si chceme být vědomí svých tvůrčích schopností, proto takové experimenty provádíme, jinými slovy, proto se inkarnujeme. Pokud se toto sebevědomí zakládá na lásce k sobě samému, tento proces se zesiluje, protože může v klidu plynout a rozvíjet se – i v samoléčení!  Experimenty lidí nejsou samoúčelné, pokaždé si z nich bereme ponaučení. V tom spočívá jejich smysl. Každý experiment zvyšuje naše vědomí. Pokaždé se stáváme lepšími experimentátory, a to se projevuje na experimentu samém podle hesla: „Jak myslím, takový jsem.““

     Setkání s bolestí

 

     „Zbavovat bolestí je největší počin medicíny. Ten, kdo trpí silnými bolestmi, nabízí tomu, kdo ho jich dokáže zbavit, celé království. Všude se bojuje s cílem zvítězit nad bolestí a nemocí. Boj je považován za vyhraný, když je člověk bez obtíží, tedy když už nepociťuje bolest.

     Představme si nyní, že by se medicíně podařilo zcela nás zbavit bolestí. Buď by něco změnila v našich genech, nebo by nám podávala takové léky, že bychom byli po celý den zcela imunní vůči jakékoliv bolesti či trápení. V běžném životě by se nám mohlo stát, že bychom krájeli chleba, a řízli bychom se do prstu nebo – protože neznáme bolest – si ho z nepozornosti dokonce uřízli. Takhle nešikovní bychom možná byli i podruhé, ale pokud nezbytně nepotřebujeme celé prsty, ta ztráta by nás „přebolela“.

 

     Je tohle naším cílem? Nikoli, naopak bychom měli být rádi za každou bolest, kterou zažijeme. Když se jen maličko dotknu ostřím nože prstů, okamžitě to zabolí.  Jsme tak citliví vůči bolesti, že okamžitě zpozorníme. Máme tedy ten nejlepší důvod být bolesti vděční, protože nás varuje před chybným jednáním.

     Kdybych necítil bolest, nic by mě nepřimělo své chování změnit. Takto ale mám cenný vnitřní hlas, který mi říká: „Clemensi, změň své jednání – nůž trochu více doprava.“ A já neřeknu: „Au, ty hloupá bolesti, bolíš mě“, ale: „Děkuji ti, milá bolesti, že mě učíš, jak mám správně jednat pro své vlastní blaho.“

     Zaujmout takovýto postoj je něco docela jiného než s bolestí, s utrpením nebo s nemocí bojovat. Když bojuji, nenaučím se nic, jen bojovat ještě lépe. Když ale každému poděkuji a budu si každého vážit, můžu se od něho poučit a díky němu i růst. Jestliže tedy pohlížím na bolest jako na něco negativního, zbavuji se možnosti vnímání, které umožňuje zlepšit jednání. Bez bolesti bych se nemohl a nechtěl zlepšovat, protože bych k tomu nedostal signál. Kdybych bolest odstranil, nezadržitelně, víc a víc bych se mrzačil – abychom zůstali u příkladu s krájením chleba.

     Každá bolest, každá nemoc a každý úraz má za úkol chránit mě před mým vlastním nesprávným jednáním. Všechno, co bolí, mi říká: Změň své jednání. Bolest slouží jako seismograf procesu uvědomování. Vědomí se rozvíjí úměrně s tím, jak dokážeme rozluštit příběh, který se ukrývá v každé bolesti.

     Rozdíl mezi rakovinou a říznutím do prstu je jen v čase, ale oba tyto druhy bolesti mě chtějí přimět ke změně jednání.

     Mnoho pacientů, lékařů a klinik se dopouští té chyby, že chtějí odstranit pokyn místo nesprávného chování. Nesprávné chování se ale nepodaří objevit, když to, co na ně upozorňuje, potlačujeme, bojujeme s tím, nenávidíme to, vyřezáváme, ničíme chemií a podobně. Bez opravdové vděčnosti za toto upozornění k nám vůbec nepronikne poselství bolesti. Většina lidí se k němu nechce probojovat, a proto raději děkují lékařům a klinikám, když toto upozornění odstraní. Přijmout takový pokyn a ptát se, na co upozorňuje, se totiž rovná otázce viny.

     Jak to? Tento postoj je možná odůvodněn tím, že se mimoděk domníváme, nebo se nám vsugerovává, že jsme dokonalí lidé, kteří se nepotřebují dále rozvíjet. My ale víme, že se každý člověk, každá bytost nejen musí, ale dokonce chce rozvíjet. Upozornění na nesprávné chování znamená, že máme šanci se rozvíjet, ne že jsme vinni.

     Pokud má rakovina nebo jiná nemoc úkol vytříbit naše vědomí pro láskyplnější, harmoničtější, lidštější – nebo jednoduše řečeno pro lepší jednání, nelze tento úkol deklasovat jako potvrzení viny. Označujeme-li šanci na rozvoj jako potvrzení viny, zbavujeme chorobu její funkce upozornění. Důsledkem je, že se nerozvíjíme. Místo učení nás čeká mučení.

     Popírání funkce bolesti pro lidský rozvoj je fatální. Právě v oblasti medicíny to stále zřetelněji svědčí o tom, že nechápeme podstatu nemoci a raději obchodujeme s pacientovým utrpením. Naštěstí dnes existuje stále více lékařů s jiným názorem na věc, kteří vědí, že pouhým potíráním příznaků se nemoc nebo nemocnost pacientů jen prodlužuje, protože člověk, respektive jeho duše se nikdy nepřestane chtít rozvíjet, neboli dosáhnout harmonické rovnováhy.

     Jestliže duše nemůže tuto tendenci sledovat, nebo jestliže její upozornění a pokyny nenalézají odezvu a jsou ignorovány nebo eliminovány, aniž bychom se jimi řídili, nezbývá duši nic jiného než upozorňovat a varovat ještě důrazněji: vytváří symptomy nemocí, úrazy a podobně, aby se kosmický rozvoj nositele kosmické energie, v tomto případě nás samých, konečně uskutečnil.

     Je – li otázka viny jednou provždy smetena ze stolu, můžeme se konečně věnovat vlastní otázce: „Co mi chce nemoc, která byla u mě diagnostikována, říci?“ Stejně dramatické jako diagnóza je i zanedbávání vaší duše. Pokud by se duše nevyjádřila touto formou, přehlíželi byste ji pravděpodobně i nadále, jako jsem to dělal já, dokud jsem neochrnul. Jakmile člověk jednou získá duchovní pohled, pozná, že dramatické vyjádření duše není prvním upozorněním na to, že ve způsobu života něco neladí. Srovnávání s ostatními vám beztak nepomůže k uzdravení. Jde o to převzít odpovědnost za vlastní zdraví.

     Dramatický příznak nemoci vyžaduje dramatickou změnu života. Pokud nad vámi lékař vyřkne ortel smrti, když vám předpoví, že vám zbývá už jen několik týdnů života, přijměte tuto neomalenost a řekněte si: Teď nebo nikdy! Už víte, že nemoc je jen upozornění, začněte se tímto upozorněním řídit. Můžete se vyladit na vysoké obrátky, které emocionálně odpovídají tomu, co vám předpovídá váš lékař, ale místo na smrt se zaměřte na život, na změnu života, na nový vývoj, na něco, na co se můžete těšit. Při vážné diagnóze nemáte už co ztratit. Poděkujte za tuto takzvanou pomoc, přesněji řečeno, za obrovskou informační tabuli ukazující směr k životu.

     Teď ale budete chtít vědět: „Co musím změnit? K čemu tento pokyn mé duše směřuje?““

 

     Moje poznámka:

     Tak jako více autorů knih s duchovním obsahem, tak i autor zde se domnívá, že bolesti a utrpení hmotného těla je přáním duše, pokud se hmotná bytost nechová „správným“ způsobem a že duše vede lidské tělo tímto způsobem ke změně.

     Autor se jen okrajově zmiňuje o karmě, ale nevyvozuje z toho příslušné závěry. V knihách, inspirovaných k napsání přímo Bohem Otcem, je sděleno že:

- Duch je láska a není zatížen žádnou karmou. Duch si nepřeje prožívat v lidském těle bolest ani utrpení. Duch chce prožívat v lidském těle jen lásku, radost, štěstí a další nejkrásnější pocity, jaké je mysl a tělo schopné vytvořit a prožívat.

- Duch se nemá ničemu naučit, je v duši proto, aby mohla vzniknout trojjediná duchovní bytost, aby v ní mohl duch zakoušet své bytí.

- Duše vytváří energetický a informační obal pro potřebu Ducha a činnost mysli. Naše duše je individualizovaná část Boží duše, která zaplňuje celé Stvoření.

   Čeština má, bohužel, pojmenování „duch“ po dvě různé entity. Jednak jako ducha nazýváme „jiskru Boží“, částečku odloučenou z Boží podstaty, která je součástí duše a představuje naše vyšší Já. Jako ducha označujeme také jemněhmotnou bytost, kterou normálně ve 3D nevidíme, ale o jejich existenci jsme mnozí přesvědčeni. Tyto duchy vidí například jasnovidci.

     Karma je zákon, dle kterého se duše reinkarnují. Je to duše, která vstupuje do nového zárodku. Karma není trest Boží, ale jen následek našich činů a skutků, které byly v rozporu s Božími =Vesmírnými zákony. Bůh je láska sama, která nikoho netrestá, ale náš duch – jemněhmotná bytost se trestá sám, protože když předstoupí před Boží tvář, vidí jasně své viny a nesnese pomyšlení, že se svými činy vzdaluje od Otce. Sám žádá o možnost nápravy, aby mohl znovu projít zkouškou obdobných situací, ve kterých selhával a aby byl do nich stavěn tak dlouho, dokud je nevyřeší správně a nevyrovná všechny zlé skutky dobrými. Za tímto účelem se musí znovu reinkarnovat.

     Pro lepší pochopení je třeba říci, že po smrti hmotného těla vznikne z duše, mysli a esence hmotného těla astrální tělo, tedy jemněhmotná bytost.

      Před novou inkarnaci dochází ke smrti astrálního těla, to je tak zvaná 2. smrt, a mysl se změní na esenci mysli a vstoupí do duše. Takže duše před inkarnaci obsahuje esenci hmotného těla a esenci mysli jako esenci našeho bytí, podvědomí, vědomí a nadvědomí a jiskru Boží. To co podléhá karmě je esence bytí, která nás spojuje s jednotlivými životy. Duše spolu s jiskrou Boží - Duchem jen zakouší bytí ve hmotném těle.

     Astrální bytost se připravuje na novou inkarnaci studiem, pochopením i poučením, jak podobné nedostatky dokázaly vyřešit jiné bytosti ve hmotných tělech. Astrální bytosti je pomáháno bytostmi ze Světla a nakonec je sestaven karmický scénář – plán, pro další inkarnaci. Jeden scénář je doporučen, jeden scénář je tvrdší, pokud chce bytost svůj vývoj urychlit, jeden scénář je pomalejší pro případ, že by bytost normální scénář nezvládala. Jsou proto také stanoveny karmické mezníky, na kterých se bytost rozhoduje o svém dalším směřování. Astrální bytost si celý scénář odsouhlasí; zde činí naprosto svobodné rozhodnutí. Karmický scénář se i s karmickými mezníky stane součástí duše a při početí nového zárodku vstupuje také do DNA. Karma působí tak dlouho, dokud bytost nepochopí a nezmění své myšlení.

      Naplnění karmického scénáře se děje skrze anděly a temné anděly.  To je činěno tím způsobem, že každá bytost má kromě anděla strážného, čili ochránce, také duchovní bytost, která se jmenuje temný anděl. Temný anděl je láskyplná duchovní bytost ze Světlých sfér, ale protože působí na planetách plných negativity, má toto pojmenování. Temný anděl dohlíží na to, aby se naplnil náš karmický scénář i s příslušnými karmickými mezníky. Náš anděl strážný, čili ochránce, dohlíží na to, aby se nestalo nic, co by ohrozilo náš karmický plán. (Proto existují např. zázračně zachráněné bytostí při různých těžkých nehodách a havariích.)  Naplnění karmického scénáře není tedy záležitosti naší duše, ale duše tuto skutečnost vítá.

*** 

     Milovat, nebo vlastnit 

     „Jak báječný je život, když nám láska přináší štěstí, když můžeme s partnerem snášet dobré i zlé a chováme k sobě navzájem naprostou důvěru. Co když je ale tato důvěra náhle nebo poznenáhlu otřesena a drobným pícháním nebo palčivým bodáním se ohlásí žárlivost?

     Žárlivost je nepěkný cit, jak pro toho, kdo tento cit chová, tak pro toho, koho se týká. Žárlivost vyvolává nemoc.

     Mnoho lidí chce žárlivost překonat tím, že se snaží zaujmout vůči chování milovaného člověka lhostejný, flegmatický postoj. Musí se k tomu obrnit určitým chladem a vnitřně se od partnera odvrátit. Nebo žárlivost projevují a dostávají se s ním do sporu. Ani jeden z těchto způsobů chování není řešením a oba velmi zatěžují vzájemný vztah. Většina takových vztahů pak ztroskotá nebo vede ke stagnaci a smutku. Nemá smysl tento problém ignorovat a živit se nadějí: Mně se to nestane.

     Ať už k žárlivosti vedou jakékoliv pohnutky, ten kdo žárlí, se cítí především opuštěný a trpí obavou ze ztráty. Pocit ztráty vzniká, jestliže se domníváme, že vlastníme něco, co nám někdo bere. V případě žárlivosti jde tedy o vlastnictví, jde o to, mít či nemít. Každý člověk snad ví, že milovat nerovná se vlastnit, protože pravá láska vyžaduje naprostou dobrovolnost. Přesto se lidé snaží jiné lidi k lásce zavazovat. Proč se nemohou naprosto spolehnout na dobrovolnost? Důvod pro to vychází většinou z pocitu deficitu lásky. Zdánlivě je ale tento deficit na straně partnera, ne člověka samého. Tento úhel pohledu staví postiženého do role oběti a činí ho bezmocným. A tak se roztáčí spirála a on se již žárlivosti nezbaví – za určitých okolností se u něho dokonce objeví tělesné symptomy a on onemocní.

     Lásku si ale není možné vynucovat. Láska je vždy dar. Pokud má někdo pocit, že dostává málo lásky, měl by se jednoduše zeptat: Kolik lásky jsem sám rozdal? Ten, kdo chápe lásku jako „něco za něco“ a dává jí jen tolik, kolik ji sám dostává, není šťastný. Vyvstávají otázky: Co můžu darovat? Jak hodně miluji sám sebe? Jak jsem sám se sebou vyrovnaný a můžu se mít rád, mít ze sebe radost?

     Jak se pro nás může jiný člověk nadchnout, vážit si nás a milovat nás, jestliže sami o sobě smýšlíme negativně a máme pocit, že nás život, Bůh, osud nebo jakkoliv to nazveme, zklamal? Jestliže si ale uvědomíme, že jsme nesmrtelnou duší, která jako součást univerza není nikdy bez energie a bez lásky, můžeme energii a lásku rozdávat, tolik, kolik si budeme přát. Čím více rozdáme, tím více dostaneme. K této darované lásce se nevážou žádné podmínky, očekávání ani povinnosti. Šíří se sama od sebe, je to ryzí sebedůvěra a působí díky tomu nesmírně přitažlivě.

     Člověk, který sám sebe miluje jen málo nebo se nemá rád vůbec, může rozdávat také jen málo lásky a nebo žádnou. Je trvale odkázán na to, aby lásku vyžadoval, protože, jak bylo řečeno, pociťuje její deficit. Tento odporný pocit je živnou půdou žárlivosti. Partner má vyrovnat náš vlastní nedostatek lásky, ale je to jako chtít naplnit prasklou nádrž nebo bezedný sud. Východisko z tohoto dilematu spočívá v zesíleném akceptování sama sebe. A na to existuje „recept“, podle něhož můžeme trénovat své vědomí (poznámka: mysl).

     Jednoduchá mantra, kterou můžeme zpívat, pokud možno nahlas, nebo alespoň vyslovovat s pohybujícími rty, a důrazně opakovat: „Miluji sám sebe. Miluji sám sebe. Miluji sám sebe takového, jaký jsem.“ Tím ucpeme prasklinu ve své nádrži lásky. Pokud na tuto mantru velmi soustředěně myslíme a hluboce ji prociťujeme – „miluji sám sebe!“ – způsobí, že jsme okamžitě schopni lásku rozdávat. Vyzkoušejte to!  Chronický nedostatek lásky, kvůli němuž chceme nutit svého partnera, aby nám dokazoval lásku, se může okamžitě změnit. Mantrou „miluji sám sebe!“ se okamžitě obnoví základna každého naplněného milostného vztahu, který spočívá v naprosté dobrovolnosti. Pak už nezaměňujeme „někoho milovat“ s „někoho vlastnit“. Jestliže nevlastním, nemohu ani ztratit.

     Pokud má člověk pocit, že miluje toho druhého víc než sebe, je také silně ohrožen žárlivostí. I v tomto případě ale s mantrou „miluji sám sebe!“…., pocit, že můžeme být zranění nebo opuštění, zmizí rychleji, než se objevil.

 

     Chceme:

- si uvědomit, že každé bytosti – člověku, zvířeti nebo rostlině – můžeme a chceme svým pohledem darovat lásku, bez podmínek, bez očekávání, jednoduše proto, že máme rádi sami sebe i ostatní;

- jednat laskavě i s těmi, kteří s námi nemají nic společného;

- nebojovat o výhody na úkor ostatních;

- být spokojeni ve své lásce a sami se sebou;

- nepočítat s tím, co dostaneme nebo co očekáváme, že dostaneme;

- být šťastní s tím, co dáváme sami sobě.

 

     Jestliže dáváme mnoho lásky a neznáme proto žárlivost, jsme si přesto vědomi, že můžeme vzbudit závist, pokud nám chybí pokora. Závist je rovněž živnou půdou pro žárlivost, a nemáme-li sami pocity žárlivosti, neměli bychom je ani vyvolávat u druhých, protože by škodily i nám samým a zatěžovaly by nás. S pokorou tomuto nebezpečí nepodlehneme, neboť s ní rozšíříme svoje city, svůj soucit na všechny a na všechno, co nás obklopuje. Aby bylo partnerství a manželství stálé, šťastné a láskyplné, měli by se oba partneři nacházet na stejné úrovni lásky k sobě samým. Týká se to zejména sexuality, neboť jí se partneři obdarovávají současně a rovnocenně, v dokonalém odevzdání spočívajícím ve vzájemnosti.

     Rozdávat lásku bez majetnických nároků je přirozená, duchovní kvalita, prostá všeho tělesného. Jsou-li ale pohledy a doteky spojeny se sexuální touhou, to znamená s majetnickými nároky, pak nejsou darem z nezištné lásky k sobě samému, a proto podněcují žárlivost. Kde je hranice mezi láskou a snahou vlastnit, to je otázkou pocitu vlastní ceny. Silný pocit vlastní ceny předpokládá lásku k sobě samému. S ní je možné naprosté odevzdání, braní a dávání je v rovnováze, veškeré majetnické nároky jsou zbytečné. Ponořením v sobě můžeme zažít nevyčerpatelné naplnění.

 

     Moje poznámka

     Milovat sám sebe, může být mnohem jednodušší, když si uvědomíme, kým jako lidské bytosti jsme. Je to zdůrazněno hned na počátku tohoto mého textu v naší trojjedinosti. Je nanejvýš dobré a správné si uvědomit, že lidské tělo je pouze nástrojem ducha, že mysl je tvůrčí – tvoříme myšlenkou, slovem a nakonec činem a především jsme nesmrtelnou duší spolu s jiskrou Boží a tím jsme součástí božství v jiné dimenzi bytí. Tuto naši celistvost je snadné milovat.

*** 

     Co je třeba udělat?

 

     „Chceme-li pochopit duchovní léčení, potřebujeme k tomu vlastní zkušenost. Touto zkušeností by mělo být znatelné fyzické zlepšení. Jakmile zažijeme duchovní léčení na vlastní kůži, je konec pochyb a diskuzí. Takovou zkušenost nám už nikdo nemůže vymluvit nebo ji zpochybnit. Měli bychom o ní ovšem mluvit teprve tehdy, jsme-li dotázáni. Ten, kdo dokáže vyčkat na situaci, kdy se ostatní zajímají o duchovní léčení, se nemusí ospravedlňovat, vyhne se ideologickým sporům všeho druhu a snadno nachází argumenty, protože mu stačí čerpat z toho, co sám zažil.

     Pokud i vy chcete učinit takovouto vlastní zkušenost, potřebujete k tomu svůj osobní problém, který chcete vyřešit. Protože každý člověk zpravidla mívá několik nebo mnoho problémů, je dobré se na začátku rozhodnout pro jeden z nich a striktně se na něj omezit. Kdo by chtěl od začátku řešit více duchovních problémů současně, ztroskotá.

     Pomáhá vytvořit si seznam problémů – nejlépe písemně, protože to umožňuje dobrou a uvážlivou volbu. Pokud je problémů příliš mnoho, je možno je rozdělit do jednotlivých kategorií, např. zdravotní problémy, vztahové problémy, hospodářské problémy a ostatní problémy, jako je nepořádnost, nedochvilnost, zapomnětlivost, ztrácení věcí – všechno co vám hodně vadí.

     Už při nadepisování seznamu lze provést první změnu vědomí tím, že nebudete dále používat označení „Moje problémy“, ale „Moje projekty“. Projekty jsou záměry, jejichž uskutečněním chcete dosáhnout zlepšení situace. Finanční situace tedy již není považována za problém, nýbrž za projekt – a už tím se mění vaše vědomí ve vztahu k situaci.

     Nezávisle na tom, kolik zkušeností s duchovním léčením už máte, si nyní vyberte jeden aktuální problém - projekt, který zatěžuje vaši duši (poznámka: správně by mělo být mysl místo duši) a který chcete vyřešit.  Uvědomte si velikost tohoto projektu.. Pokud by vám připadal pro začátek příliš velký, omezte se na jeden jeho dílčí aspekt. Projekt by měl představovat výzvu, neměl by být řešitelný okamžitě, protože pak byste jeho vyřešení nezaznamenali jako velký úspěch. K tomu, abyste získali důvěru v duchovní dimenzi, potřebujete skutečný úspěch.

     Zastávají-li osoby směrodatné pro vaši socializaci (zatřídění do společnosti) vyhraněný materialistický světový názor, nebude vaše důvěra v duchovní dimenzi nijak velká, ledaže byste se od těchto osob už odpoutali. I pro ty, kteří se považují za nábožensky založené nebo silně věřící, znamená prověřování důvěry v duchovní dimenzi podporu vědomí. Jak totiž jde o zdraví, mnoho nábožensky založených věřících věří více lékaři než Bohu.“

     Test vědomí

     „Aby se duchovní léčení mohlo rozvíjet, musíme nejdříve zjistit, jak na tom se svým vědomím skutečně jsme. Nejzřetelněji se to ukáže při vaši reakci na akutní bolest. Přemýšlíte o tom, jaké materiální důvody tuto bolest vyvolaly, nebo o tom, jaké mohla mít duchovní příčiny? Čím poctivěji si na tuto otázku zodpovíte, tím úspěšněji bude následující proces.

     Bez ohledu na to, zda jste materialista nebo křesťan – pomůže vám, když se podíváte na svou zásobu léků a vypracujete druhý seznam, v němž uvedete, které přípravky užíváte a jak často a o kterých si myslíte, že je vaše tělo nutně potřebuje. Na tento seznam patří i doplňky stravy. Seznam je výrazem vašeho materiálního chápání. Stejně silně, jak vás ovládá vědomí (poznámka: správně by měla být uvedena mysl), že jste materiální bytost, věříte tomu, že jste odkázáni na materiální prostředky, máte-li se uzdravit.“

     Stanovení etapy

     „Nejdůležitější je úspěch našeho záměru a nemůžeme ho ohrožovat už tím, že realisticky neposoudíme svůj stav, jaký je. K seznamu léků proto patří ještě jeden seznam, který zřetelně vyjadřuje váš stav, jaký je, a sice seznam rádců.

 

     Naši rádci:

- k lékaři chodím            týdně         měsíčně        ročně

- k terapeutovi chodím   týdně         měsíčně        ročně

- k léčiteli chodím          týdně         měsíčně        ročně

- řídím se zdravotními radami: otce       matky         partnera/partnerky     přítele/přítelkyně   faráře

- řídím se zdravotními radami: z odborné literatury      z časopisů      z lékárny      z internetu

     Hluboce se zamyslete nad tím, koho a co jste zaškrtli a s jakými pocity dáváte tomuto rádci kompetenci k tomu, aby vás ovlivňoval. Zamyslete se nad radami, které dostáváte:

  • Jak se touto radou vyvíjíte?
  • Má nežádoucí vedlejší účinky? (Lék je také rada.)
  • Vzbuzuje ve vás strach? (Co se stane, když se jí nebudete řídit?)
  • Rozumíte této radě, nebo ji slepě důvěřujete?
  • Cítíte se na této radě závislí, nebo posiluje vaši nezávislost?
  • Je spíše duchovního rázu, nebo má v zásadě materiální charakter?
  • Posiluje vaši odpovědnost za vaše zdraví, nebo ji oslabuje?
  • V čem spočívá kompetence, kterou podle vás rádce má?   

 

     S těmito úvahami se můžete vrátit ke svému seznamu projektů a prověřit vámi zvolený „projekt“ z hlediska toho, jaký emocionální význam pro vás má. Často se stává, že se člověku v tomto okamžiku zachce od projektu ustoupit a zaměřit se na jiný. Nepodlehněte tomuto nutkání. Ukázněte se a řekněte si: Nehraje roli, který projekt je pro mě nejdůležitější, důležité je jedině to, že se pro jeden rozhodnu a věnuji mu veškeré své soustředění, dokud nebude vyřešen – nejpozději tehdy až odložím tuto knihu.

     To je nyní vaším záměrem. Jste připraveni na něm pracovat dvě tři noci. Tento projekt stojí za to vyřešit nyní, na základě této knihy, duchovní cestou. Vzhledem k přelétavosti mysli, která nám je vlastní, je třeba provádět celý proces léčení kromě četby také písemně.

     Zapište si, jakými argumenty tyto autority ovládají vaše vědomí (poznámka: a mysl).

     Otázkou nyní je, zda vůbec připisujete duchovnímu léčení dostatečnou účinnost k vyřešení tohoto projektu. Bude vaše důvěra v duchovní dimenzi trvale posílena, jestliže do konce této knihy dokážete vyřešit tento velký projekt, který jste si vybrali, tedy jestliže zažijete vyléčení? Pokud ano, máte obrovskou šanci, pokud ne, máte také obrovskou šanci, budete jen potřebovat trochu více času k tomu, abyste ji využili.“ 

      Práce ve stavu alfa

 

     „Každý kdo uskutečňuje nějaký větší projekt, už mnohokrát uvažoval o tom, co ho mohlo způsobit. Někteří už podnikli ledacos, aby se ze svého nepříjemného stavu dostali. Co ale s případy, kdy se nedá dělat nic nebo jen málo?

     Náš mozek pracuje často způsobem křečka v kole. Každých pár minut mysli na totéž, někdy celá léta, a nehne se svým projektem z místa., ať jde o tělesnou nemoc, spor nebo jiné tíživé okolnosti. Kolo se otáčí a otáčí, naše úvahy se opakují, ale nikam nevedou. Podobně funguje i náš mozek při bdělém vědomí. Naštěstí ale existuje fáze, kdy křeček spí. V tomto stavu i u nás klesá aktivita mozku pod 14 Hz, bdělé vědomí ustupuje a my se nacházíme v hladině alfa.

     Ve stavu alfa se ale naše duše může vyjádřit, protože ego spí a nemůže ji vtom zabránit. V intuitivní pravé mozkové hemisféře je překonán čas i prostor, platí tu jen energetická měřítka a duše smí podat zprávu o tom, kde byla tato měřítka vychýlena z rovnováhy a uvedena do nepořádku. Pro duši nehraje roli, jak daleko zpátky v lineárním chápání času leží příběh, kvůli němuž konflikt vznikl. Hovoří o tom, co ji pálí.“

     Dosáhnout stavu alfa lze pomocí aktivní meditace.

     Aktivní meditace

 

     Zpříma se posaďte, páteř musí být rovná, paže a nohy nesmějí být překřížené. Pokud sedíte na zemi, můžete provádět toto cvičení v krejčovském nebo lotosovém sedu. Dbejte prosím na to, aby vaše oblečení bylo pohodlné. Nyní si položte ruku (nebo obě ruce) jemně na břicho tak, aby palec ležel přesně ve výši pupku a dlaň se lehce dotýkala břicha. Nyní pomalu a vědomě, bez jakéhokoliv úsilí, se nadechujte nosem a přitom se snažte dýchat do ruky na břiše, aby se břicho plnilo vzduchem odspodu. Ramena by se přitom neměla pohnout ani o milimetr a ani hrudník by se neměl při dýchání pokud možno vůbec pohybovat. S prvním vědomým nádechem se břicho nafoukne, pak krátce zadržte dech a stejně klidně a zvolna vydechněte maličko pootevřenými rty, tak, aby byl výdech slyšet. Zvuky, které přitom vznikají, usnadňují vědomí spojit se s výdechem. Soustřeďte se na výdech, dokud není břicho prázdné. Pokud by se to hned nepodařilo, můžete tomu pomoci rukou, případně i opakovaným stlačováním., abyste cítili procházející sloupec vzduchu od podbřišku až ke rtům.

     Když je všechen vzduch venku, zavřete ústa, udělejte si třeba maličkou přestávku, a pak se znovu nadechněte do své ruky položené pod pupkem. V žádném případě se nenadechujte do hrudníku. Hrudník se nesmí zvedat. Při tomto klidném, hlubokém dýchání pocítíte, jak se mozková frekvence snižuje. Na podporu tohoto procesu nezavírejte oči úplně, ale nechte je pootevřené na úzkou škvírku, tak, aby váš pohled nesměřoval ani dovnitř, ani ven a aby vaše rozostřené vidění spočinulo na nějakém bodě asi ve třicetistupňovém úhlu před vámi (případně na plameni svíčky). V této pozici při každém nádechu a výdechu soustřeďte své myšlenky na výdech, umocněný zvukem, který při něm vzniká. Nádech pak tělo provede automaticky. Když se takto nadechneme třikrát až pětkrát, zřetelně pocítíte sníženou mozkovou činnost.

     Tento proces můžete ještě zintenzivnit tím, že mozku nabídnete jednu z nejjednodušších „manter“ jaké existují. Při výdechu slyšitelně opakujte třikrát po sobě číslo tři: tři, tři, tři. Při následujícím výdechu počítejte: dva, dva, dva. Potřetí opakujte číslo jedna“ jedna, jedna, jedna. Nyní jste v hladině alfa a potvrdíte to tím, že po dalším dokončeném výdechu řeknete: nula. Kdyby byl váš mozek v této chvíli napojen na elektroencefalograf, naměřil by hodnotu pod 14 Hz.

 

     Upozornění: Jsou-li oči zavřené, hrozí, že se myšlenky zaměří příliš do nitra a že meditující osob upadne do meditativního stavu nebo usne. Zcela otevřené oči naopak brání zklidnění smyslů. Proto je ideální mít oči pootevřené.

 

     „Protože není jednoduché zaznamenávat nejrůznější informace, měli byste toto hledání pravdy provádět písemně. Aktivní stav alfa znamená získávání informací reflexí. Při reflexi se musí něco vrátit zpět. Zapisujte si slova, která váš mozek na této energeticky nízké úrovni produkuje. Každé slovo je odpálený míček, a teprve papír ukáže, jaká v něm tkví síla. To, co reflektujeme písemně, bychom si nikdy nemohli vymyslet, natož zapamatovat. Soustředění ve fázi alfa znamená, že slova, která zapisujete na papír, znovu pocítíte v okamžiku psaní i pozdějšího čtení. Necháte je na sebe působit a tento pocit vás dovede k dalšímu slovu nebo k další myšlence, která se zapsáním odrazí na papíře. Touto cestou se můžete ponořovat hlouběji a hlouběji do své duše (poznámka: přesněji do svého vědomí). Vaším kriteriem pravdivosti je přitom vaše citové pohnutí: Ten, komu vytrysknou slzy, se setkává s pravdou – se svoji pravdou. Bez citového pohnutí člověk nepláče. (poznámka: Pocity představují řeč duše.) Jde jen o to, vyjádřit bez jakékoliv cenzury to, co vyjde na povrch. To je to nejdůležitější. Tímto způsobem vzniká vnitřní dialog, který ovšem nezůstává uvnitř, ale krok za krokem se s každým napsaným slovem projevuje navenek. Mnohé, co se jen mihne mysli, rozvine svůj velký význam, svou sílu teprve tehdy, když je to napsáno. Řiďte se při psaní jen svými pocity – budete překvapeni upřímnosti a pravdivosti svých textů. Nejste při bdělém vědomí, nepřemýšlíte, cítíte to, co píšete. Bez kontroly. Reflexe proudí. Vy píšete. Váš cit, vaše intuice píše. To je toto cvičení.

     Zda to, co píše, nazýváme duší nebo duchem, nehraje roli. Zapisujeme to, co vychází na povrch. Nemá to být definice duše, nýbrž pouze kvality označení informací, k nimž se v hladině alfa dostáváme.

     Než půjdete spát, položte si lístek s napsaným projektem pod polštář. Měli byste mít možnost po něm intuitivně sáhnout.

- Postarejte se o to, abyste kdykoli v polospánku mohli bez námahy rozsvítit světlo, při kterém je příjemné psát.

- Připravte si k posteli na dosah zápisník a fungující psací potřeby, a také potřebné brýle.

- Postarejte se, abyste se mohli chovat naprosto volně, rozsvěcet a zhášet světlo. Není přípustná zvědavost a komentáře ostatních ohledně toho, jak se chováte a co píšete.

     Udržet se ve stavu alfa je jako balancovat na laně. Experimentujte s tím, jak se udržet na hranici spánku, aniž byste usnuli. Stále zaměřujte svoji koncentraci na hluboké dýchání. Je třeba nějaký čas cvičit, než naleznete optimální pozici. Čím více zkušeností se stavem alfa člověk má, tím častěji nalézá situace, v nichž může tyto zkušenosti uplatnit.

     V knize je popsán podrobně způsob jednání při nočním probuzení a následném psaní.

     Práce v hladině alfa je vyzkoušená metoda hledání pravdy; stará, kam až lidská paměť sahá.

 

     Jasnovidectví se odehrává v nízkofrekvenčním pásmu mozku. Jakmile se nám toto pásmo otevře, setkáváme se svou vnitřní moudrostí, potkáváme tu bytost, která nás zná nejlépe, lépe než kdokoliv jiný – totiž svoji duši. Je naším rozhodnutím, jak si své duše považujeme. Chybí-li nám respekt, pokora a láska k naší duši, doplňujeme odpovídajícím způsobem své vědomí tím, že se dostáváme do hladiny alfa. Tam se učíme respektu, pokoře a lásce ke své duši. Pokud někdo ponechává odpovědnost za své blaho a za své zdraví výhradně na jiných, potlačuje něco ze svého božství.

     Nač ještě čekat? Na to, až budeme nemocní a až se možnosti léčby vyčerpají? Teď nadešla chvíle hodit všechny pochybnosti přes palubu! Je proto výhodné pustit se do vybraného projektu.

     Vaše duše je individuálním vyjádřením vašeho všemocného ducha. Věnujte ji svou lásku. Budete vědět, že veškerá moudrost je ve vás. Proč hledat v dálavách, když tu cestu musíme urazit sami

     Láska k sobě samým

     „Všichni jsme božské bytosti, pokud nevnímáme Boha jako jakési od nás oddělené, nedosažitelné a od nás odtržené Cosi, nýbrž cítíme se – chceme se cítit – zajedno s univerzem. Musíme to chtít, abychom to cítili.

     Bez ohledu na to, jak často jste už komunikovali se svou duší, má v každém případě cenu čas od času si ujasnit, zda je tento kontakt dostačující. Odpovězte si za tím účelem na následující otázky:

     Co a jak často dělám pro sebe?

      -    sportuji

-         pečuji o své tělo

-         čtu knihy

-         poslouchám hudbu

-         dopřávám si čas na přemýšlení

-         hovořím s milým člověkem o svém duševním stavu

-         cestuji na nějaké místo podle své volby

-         chodím na procházky

-         starám se o zvířata

-         starám se o rostliny

-         hovořím se zvířaty

-         hovořím s rostlinami

-         atd.

 

     Obléci si něco krásného, vyzdobit chrám své duše a vědomě se radovat ze svého božství – potom je služba lehčí. Hlavní je, abychom tomu přišli na chuť a abychom uskutečňovali rituál péče o sebe stále častěji, stále odvážněji, až se z nás stane jiný člověk, někdo, kdo miluje život, miluje sám sebe a dává tolik lásky, kolik se mu zachce. Kdo dává, ten má.

     Duchovní léčení

 

     „Duchovní léčení“ není žádný nový „vynález, nýbrž prastarý jev. Označuje poměrně velkou skupinu nemedicínských forem léčení. Jejich spektrum sahá od modlení, přikládání rukou a léčení na dálku až po asijské formy jako reiki, určité varianty čchi-kong, léčení pránou, léčení podle čaker a mnoho dalších. Jejich společným znakem je intence, tedy úmysl někomu pomoci. Už sama tato intence mění fyzické symptomy, i navzdory lékařským prognózám. Nepoužívají se při tom žádné prostředky, které by podle současné úrovně medicínských poznatků mohly být účinné v pozorovatelném rozsahu a rychlosti. To, co léčí, léčí duchovně.

     Duchovní léčení je práce s duší. Je založeno na jiném světovém názoru, než jaký uznává školská medicína. Medicína se přiklonila k materialistickému světovému názoru, tak jak ho razil Descartes. Podle něho se na život (poznámka: lidské tělo) nahlíží jako na stroj, nebo v současné době jako na chemickou továrnu. Máme-li takovou představu, nikdy se nemůžeme smířit s duchovním přístupem. Už jen proto, že v tomto myšlení duše neexistuje. Vývoj ukazuje, že s tímto světovým názorem nezachováme zdravou ani planetu Zemi, ani sebe.“

 

     Moje poznámka:

     Mnozí vědci a lékaři považují činnost mysli za činnost mozku a na možnost duše nevěří, protože ji v těle dosud při pitvách nenalezli. Tím redukují lidskou trojjedinost na pouhé hmotné tělo.

 

     Budoucí zdraví

 

    „Naštěstí není možné nikoho nutit, aby byl šťastný – i když bychom to mnohdy rádi udělali, když vidíme všechnu tu bídu. Nemůžeme ale nikoho nutit ani k tomu, aby duchovní cestou aktivoval svoje samoléčitelské síly. I to se děje pouze z vlastního rozhodnutí, jinak to nefunguje, je to neúčinné a za určitých okolností to může natropit víc škody než užitku. Každé opatření, každý krok k většímu osvobození od vázanosti na tělo se může uskutečnit jedině ve shodě s naším současným systémem víry. Vědomí o vlastním systému víry je rozhodující pro to, aby duchovní léčení fungovalo. V našich kulturních a individuálních vazbách se skrývají duševně-duchovní příčiny bolesti a utrpení. Pokud je tam ale objevíme a uvědomíme si je, lze je poměrně rychle zbavit moci a odbourat.

     Problém je v tom, že v současné době máme při tomto hledání jen malou společenskou podporu, zato ale velkou spoustu opatření k boji s tělesnými symptomy. Existuje pojištění, radí nám nejen lékaři, ale i přátelé a příbuzní.

     Pokud ale důsledně hovoříme o tom, že člověk je duchovní bytost, jsme zbaveni veškeré podpory. Nejsme na této cestě podporování ani finančně ani morálně. Je zřejmě důležitější hájit převládající systém víry než individuálně ulehčovat nám – pacientům – abychom byli zdravější, spokojenější a šťastnější, což by mimo jiné přineslo velký užitek národnímu hospodářství. Změna vědomí, pojímání člověka primárně jako duchovní bytosti, je proces. Nelze ho vynucovat, ačkoliv vede ke štěstí a zdraví.“

 

     Vnímání

 

     Jednoduchým měřením bylo zjištěno, že náš mozek je uzpůsoben tak, že všechny smysly se na vnímání podílí jen nanejvýš 9 %. Přes 90 % našeho vnímání se tedy neodehrává prostřednictvím našich smyslových orgánů. Vnímání je ale nanejvýš důležité pro naše vědomé i nevědomé sebeovládání.  Týká se to samozřejmě i našeho přístupu k bolestem a utrpení. Jestliže bolesti a utrpení jsou našimi smyslovými orgány vnímány také jen z necelých 10 %, co nás tedy vlastně bolí, čím trpíme? Jestliže vnímání je z více než 90 % založeno na vnitřních procesech, na čem je založena bolest a utrpení?  Jak léky nebo operace ovlivnily naše vnímání, jestliže vychází z 90 % z našeho nitra?

     Jestliže se tedy více než 90 % našeho vnímání neuskutečňuje prostřednictvím našich smyslových orgánů, pak tedy prostřednictvím čeho? Náš mozek si už nashromáždil zásobu informací, které využívá. Mají duchovní obsah a skládá se z nich náš systém víry. Pocházejí z nejrůznějších pramenů: z vlastních zkušeností, z cizích zkušeností, z kolektivních zkušeností z tohoto i z předchozích životů, z mimozemských zkušeností, z kosmických vlivů a tak dále.

 

     Moje poznámka

     Ve skutečnosti je vnímání součást mysli, nikoliv mozku. Mozek pracuje pouze jako procesor a transformátor.

- Informace přichází z podvědomí, vědomí a nadvědomí skrze receptory v digitální formě a tato digitální forma informace - podnětu prochází neuronovou sítí do informačních center mozku, kde je převedena do jednotlivých povelů příslušným orgánům v těle.

- Mozek byl stvořen také k tomu, aby dovedl převtěleného ducha skrze bytí a prožití k osvícení.

- Mozek skrze mysl komunikuje s vědomím, které je součástí duše, za pomocí mozkových vln. Ve vědomí- informačním poli - jsou uloženy všechny vzpomínky ze současného života, tedy veškeré znalosti, vědomosti, zkušenosti a zručnosti, kterých jsme docílili a na které si potřebujeme v případě potřeby vzpomenout. V nadvědomí jsou uloženy všechny informace o našich minulých životech a přístup k nim se děje skrze otevřenou 7. korunovou čakru. To umožňuje komunikaci s vlastním duchem. K tomu ale musí bytost dospět svým duchovním vývojem. Pohled do minulých životů se může uskutečnit také na základě regrese.

     Z tohoto hlediska je mozek a naše mysl zaměstnána z 90 %  komunikací s naším vědomím. Mysl a pak mozek se téměř neustále zabývá stresovými a emocionálními vzpomínkami, které jsme nedokázali rozpustit.

     Trénování intuice    

 

     „Duchovní léčení je vždy individuální proces, protože každý člověk musí vyřešit svůj osobní konflikt, aby zůstal zdráv nebo aby se uzdravil. Rozhovor s jinou osobou nám může dopomoci k tomu, abychom se dostali ke své vlastní pravdě, ale to, kdy se nám podaří tuto pravdu postihnout, nám řekne jen naše srdce. Převzaté pravdy, které vnitřně nepociťujeme jako pravdivé, léčení nepodnítí.

     Pomůže nám, když se dopátráme pravdy vlastními silami. Pokud ji vycítí a potvrdí někdo jiný, pomůže konfliktu mnohem více převzatý výklad našeho stavu. Neutrální, otevřená, spirituálně založená a přirozeně vnímavá bytost slyší a chápe naše slova mnohem zřetelněji než my sami. Tím, že tato slova zrcadlí a upozorňuje na míru jejich věrohodnosti, se zesiluje náš pocit sebepoznání, který se mnohdy nečekaně vybije pláčem. To potvrzuje, že jsme na stopě, tedy, že jsme nalezli kontakt s vlastní duší. Tím se začínají uvolňovat krunýře, které dosud omezovaly a zatěžovaly náš život.

     Když na semináři začínáme s takovýmto rozhovorem ve dvojicích, účastníci se předem dohodnou, že o svém projektu bude hovořit jen jeden z nich a druhý bude pouze reflektovat. Potřebujeme partnera k rozhovoru jen na to, aby nám přidržel laťku, kterou chceme právě přeskočit.

     Takový rozhovor by neměl trvat déle než 20 minut. Datum může někdy vykonat zázraky. Mnohdy se to, co se jevilo dlouho jako neřešitelné či nevyléčitelné, náhle dává do pohybu, je-li stanoven pevný termín.

     Učíme se úměrně svému jednání. Čím větší je náš konflikt nebo naše utrpení, tím větších a mocnějších důsledků je zapotřebí, aby se nám vrátilo zdraví a spokojenost. Soucitný, ale přísný partner v rozhovoru nám přitom může být velmi nápomocen. Může být naším zrcadlem, a může nás přimět     k rozhodnutí, které vzejde z našeho vlastního úsudku. K vyléčení dojde tehdy, když sami, z vlastního popudu, změníme svůj život a náš konflikt tak ztratí živnou půdu.

     Lékaři, terapeuti, duchovní, léčitelé i guru bývají často zneužívání k tomu, aby z nás sňali zodpovědnost nebo nás zdržovali od důslednosti, která by pro nás znamenala ukončit léčbu, postavit se na vlastní nohy a převzít plnou zodpovědnost za své zdraví. Zdravý je ten, kdo tuto odpovědnost přijímá a udržuje ji. 

     Režijní vedení

    

     „Kostlivci ve sklepě“: Často jde o zkušenosti s osobami, které buď už nežijí, nebo o kterých nic nevíme. Přesto možná tušíme, že náš nynější neduh má příčiny, které leží hluboko v minulosti. Jak teď zmobilizovat maximum energie, abychom dokázali tyto staré konflikty vyřešit? Velkou pomoc nám při tom může poskytnout práce v hladině alfa, která nám umožní zachytit stopu. Každý odkaz na určitou osobu – nehraje roli, zda živou, či mrtvou (poznámka: která má mrtvé hmotné tělo) – je cenný.

     Vyzvednout takového „kostlivce“ ze sklepa je nejjednodušší dopisem. I když neznáme nic jiného než oslovení, které jsme používali v době vztahu, jde o autentický kontakt. Tímto zadáním se naprogramujeme, abychom se příští vhodnou noc vzbudili a v obvyklém stavu alfa napsali dotyčné osobě dopis.

     Měla by v něm být řeč o všem, co vám vůči této osobě stále ještě leží na srdci. Tento dopis je třeba psát naprosto volně. Není určen k tomu, aby byl odeslán. Svou nejdůležitější funkci splní v našem vědomí (poznámka: v naší mysli), ne ve vědomí adresáta. Jde o to, abychom poskytli naší duši (mysli) ventil, abychom vynesli na světlo všechno, s čím jsme se už chtěli dávno vypořádat, ale co jsme se nikdy neodvážili vyslovit, natož o tom přemýšlet. Potřebujeme odvahu ke hněvu, odvahu k pravdě, a když jsme v úzkých – nezpochybnitelnou jistotu, že jsme duchovní bytosti. Náš mozek (poznámka: mysl) je tu od toho, aby v každé sekundě vytvářel naší skutečnost.

     Zpracování našeho příběhu začíná napsáním dopisu v hladině alfa. Aby i u těch nejstrašlivějších příběhů došlo ke změně hodnocení, musí být pojmenováno to, co má být přehodnoceno. Pokud v dopise nestojí, proč někoho nenávidíme, nemůžeme mu jeho zločin odpustit. Musíme dovolit své duši (poznámka: mysli), aby vše, co se odehrálo, nazvala pravými jmény. Nemusí se za nic stydět,

nenese žádnou vinu. Bylo to tak, jak to bylo. To, že se při psaní dopisu znovu vrací bolest, je léčivé, neboť zaprvé nemusíme ten zločin zažít znovu, i když máme takový pocit, a zadruhé tím bude bolest osvobozena a nebude už dál zatěžovat náš život.

     Jestliže nyní chceme kostlivce vyzvednout na světlo, dostaví se bolest znovu. Z toho mají lidé strach, a tak se raději uchýlí k nemoci nebo k nějakému jinému „náhradnímu“ programu, protože opětné oživení staré události by pro ně bylo prostě hrozné. Tento strach z opětného vzplanutí bolesti si ale udrží svou sílu jen tak dlouho, dokud bude naše vědomí (mysl) vycházet z toho, že jde o materiální univerzum a my jsme materiální bytosti.

     Zázrak uzdravení touto metodou napsání dopisu ostatně zažije nejen oběť, ale samozřejmě i pachatel. „Kostlivci ve skříni“ jsou i vlastní činy. V takových případech také pomáhá, když ve stavu alfa napíšeme dopis, tentokrát oběti. Bez ohledu na to, zda dotyčný žije, nebo už zemřel, zda jsme s ním ve styku, nebo ne – náš čin zatěžuje náš život stejně jako život oběti. Také tento dopis bude dokončen teprve tehdy, až poprosíme svoji oběť za odpuštění – až odpustíme sami sobě. Omluva i odpuštění sobě samému musí pramenit ze srdce, musíme je procítit, teprve pak jsou skutečností a působí bez ohledu na to, co se kdy stalo. Bolest se rozpouští. To je pravda.

     Být si vědom nesprávného jednání je předpokladem zničení pocitu viny, prominutí chyby, pro mě i ostatní. Podaří-li se to, může být příčina utrpení odstraněna a my jsme opět volní; osvobození, a proto šťastní. Aby ale okamžitě nevznikla další příčina neštěstí, k tomu je třeba provádět duševní hygienu – neustále, dennodenně, v duchu trvale, abychom nesklouzli z ostří nože, protože na jedné straně nám hrozí lpění na hmotě a na druhé straně ignorování hmoty.“  

     Moje poznámka

     V současném životě si prožíváme karmické důsledky z minulého nebo minulých životů. Karmické důsledky z tohoto života budeme prožívat v další inkarnaci. To je logický postup, máme-li se poučit z chyb, a na základě karmického scénáře tyto následky pochopit, a utrpením nebo pochopením docílit toho, že příslušné karmy budou vyškrtnuté z příslušných ákášických záznamů. Protože karma má smysl do té doby, dokud jsme nepochopili daný karmický následek a neodpustili účastníkům na karmickém skutku, a také sobě.

     Proto se rodíme do vztahů s těmi lidmi, se kterými máme dosud karmy „otevřené“, jen naše životní  role se navzájem mění. To, co zatěžuje naši minulost, se také přenáší do současnosti, a to máme pochopit a odstranit z našeho života. Proto i pochopení současných vztahů mezi námi, vlastní rodinou, příbuznými, přáteli a dalšími bytostmi, se kterými přicházíme do styku, a také do konfliktů, ukazuje na naše karmické zatížení z minulého života. To může usnadnit celý proces „hledání kostlivce“ a celé naší očisty.

***

 

     Prostředek                                                  

  

     „Přísaháte například na naprosto fantastického terapeuta nebo lékaře, který vás ujišťuje, že je tu výhradně od toho, aby stimuloval vaše samoléčitelské síly. Podle svého systému víry prohlásíte termín léčby za převratný okamžik v příběhu své choroby. Přisuzujete té osobě a tomu, co vám předepíše, nejvyšší kompetenci, pokud jde o vaše zdraví. Uplatňujete jednoduše v této rovině univerzální zákon: Energie následuje úmysl.

     Duše (poznámka: temní andělé) nám neustále ukazuje (poznámka: v souladu s karmickým scénářem), že musíme ve svém životě změnit něco, co svou závažností odpovídá závažnosti choroby, protože jsme kvůli tomu na své cestě životem onemocněli.

     Sestavte si plán, co chcete ve svém životě změnit a kdy, vyhledejte si k tomu léčebná opatření,       v něž ještě věříte, a stanovte si termín, do kdy musí tato opatření přinést nejvyšší možný úspěch. Jestliže tento úspěch nestačí, protože nezahrnuje vaše úplné uzdravení, máte skvělý důvod rozšířit svůj systém víry. Dokud u vědomí, že jste sama sebe léčící, duchovní, božská bytost, plně neřídíte všechny své zdravotní i jiné záležitosti, zesilte svůj léčebný potenciál vyzkoušenými prostředky a začněte krok za krokem plnit přání své duše. Můžete si být jisti, že tento mezikrok přinese vaši duši (poznámka: a mysli) velkou radost a že díky tomu dosáhnete velkých pokroků v kvalitě svého života.

     Důležité je – jak u pomáhající osoby, tak i u prostředku – aby naše víra v ně byla nezlomná a abychom je brali jako nejvyšší autority pro své uzdravení. V každém případě bychom si měli být vědomi toho, že jde o prostředek, ale vyléčení se odehraje prostřednictvím nás samých, tím, že tomuto prostředku budeme přikládat nejvyšší účinnost a nedovolíme nikomu a ničemu ji snižovat.

     Každým prostředkem – bez ohledu na to, zda jde o osobu, místo, lék nebo cokoliv jiného – proto ubíráme něco ze svého božství. Vším, co děláme pro to, abychom posílili svou víru ve svou dokonalou duchovnost (poznámka: ve své božství), ale posilujeme svoji duši (poznámka: mysl) a univerzum.

     Hygiena myšlení

 

     Autor si vytvořil následující afirmaci (afirmace je moderní slovo pro modlitbu, mantru nebo přání):

 

„Jsem bytost léčící sama sebe.

Mou největší silou jsou moje myšlenky,

které v lásce spojuji s všemohoucností ducha,

 pro blaho všech.

Óm

 

     Při této afirmaci se můžeme ptát sami sebe, proč prohlašujeme, že „naši největší silou jsou myšlenky“, když přece často míváme strašlivé, negativní myšlenky, kterým pokud možno nechceme dávat žádnou sílu (poznámka: energii). Největší síla přísluší těm myšlenkám, které“ v lásce spojujeme se všemohoucností ducha“. To chceme. Naproti tomu negativním myšlenkám můžeme už v zárodku energii odebrat a jednoduše utnout. Proto je dobré tříbit citlivost své myšlenkové hygieny, abychom negativní slova včas vycítili a okamžitě je eliminovali. Jen my sami odpovídáme za to, jak kvalitní jsou naše myšlenky.

     Vždycky existuje výjimka, která povoluje jakoukoli kritiku a jakoukoli stížnost, pokud ve svém srdci nepociťujeme nenávist. Pozitivní myšlení nám nebrání upozorňovat na nespravedlnosti, aniž bychom byli sami nespravedliví nebo na agresi odpovídali agresi. Jasné „ne“ není negativní myšlenka. Jasné „až potud a dál ne“ také ne. Záležitostem, které vyžadují zlepšení, ale neposloužíme, když se nad nimi budeme rozčilovat a vztekat, a tak produkovat další zlobu a vztek.

     Myšlenky mají velkou moc. Ve III. oddíle této knihy se popisuje, jak lze pozitivními nebo negativními myšlenkami ovlivnit dokonce i kvalitu vody.“

 

     Moje poznámka

     Bohumila Truhlářová ve své „Základní učebnici štěstí“ uvádí mimo jiné, jak udržovat myšlenky čisté. Stručně:

- Nekritizuj

- Nepomlouvej

- Neroznášej „poplašné zprávy“

- Každou zápornou větu „utni“ třeba v půli a dokonči ji kladně

- Odpusť všem a odpouštěj opakovaně.   

 

*** 

      Léčení pro všechny

 

     „Náš“ léčitel, kterého jsem filmoval 4. a 5. března 2005 v Hesenské hale ve středním Německu si říká (v překladu) Jan Boží. Proč ne? Jestliže rozumí léčení, je zapotřebí nejvyšší autority, aby učinil možným to, co je podle zažitých modelů vědomí jeho klientů považováno za nemožné.

     Když klienti (asi 1500 návštěvníků zblízka i zdaleka) přesně v půl deváté zaujali svá místa v hale, dva tlumočníci stručně představují Jana Božího ve třech jazycích. Pak Jan říká, že úspěšně léčí 40 let a že nepřišel proto, aby založil nové náboženství, nýbrž aby posílil víru v Boha. Proto jsou srdečně vítáni stoupenci všech náboženství, i ti, kteří žádné náboženství nevyznávají. Tento bod je pro vyvolání procesu samoléčení v této masové podobě také velmi důležitý, protože jakékoliv omezení na určitý systém víry snižuje účinek, a tím i počet klientů. Medicína podpírá svou autoritu vírou ve výzkum, což je pro úspěch materiální intervence stejně důležité jako při duchovním léčení víra v Boha.

     Toto krátké představení k uvedení zázračného léčitele stačí, zbytek obstarají asistenti a video. Je řečeno, že Jan Boží může léčit jen tehdy, je-li ve spojení s vyššími Mistry a entitami, působícími skrze něho.

     Takových entit se nezříká žádné náboženství. Podobně je tomu i v případě Jana Božího, který je během dopoledne navštíven nejméně třemi entitami, jejichž obrazy visí na stěně, kde pořádá audienci, a k nimž se modlí.

     Protože v Evropě jsou tyto operace zakázány, promítají se hned po přivítání videozáznamy těchto operací asi půl hodiny na plátno. Tyto záběry jsou tak drsné, že člověk musí chtě nechtě zapomenout na dosud platné představy o tom, co je to tělo, bolest a léčení.

     Při těchto operacích nejen že pacienti netrpí bolestmi, ale nejsou jim podávány žádné uspávací prostředky a vůbec se nedbá na sterilitu. Používají se kuchyňské nože, břitvy, staré rezavé jehly a nůžky. Velké rány se nouzově sešijí několika stehy, ale jinak se neošetřují – za pár minut se zahojí a nezůstanou po nich žádné jizvy.

 

     Stačí půl hodiny sledovat tento šokující zázrak, a naše koncepce víry je připravena na to, že se může a musí stát něco zcela mimořádného, pro co naše vědomí nemá žádné vysvětlení. Jan Boží vychází z toho, že je-li jeho motivace nezištná, pomáhající a dobrá – tak jak to naznačuje jméno, které si dal – a nemá-li on sám sebemenší pochybnosti o božském, duchovním bytí každého tvora, pak žádné materiální obavy z bolesti a infekce neexistují. Neoperuje každého, ale denně. A denně ho v jeho domě ve střední Brazílii navštěvuje více než tisíc lidí.

     Na samém konci každého sezení nabízí klientům materiální prostředek: dva hlty vody – „levitované“ vody – víc nic. Protože si ale materiálně založení lidé chtějí odnést něco hmatatelného s sebou domů, prodává tuto vodu v lahvích. Kromě darů je to jediný zdroj příjmů, protože v jeho vlasti jsou všechna léčebná sezení a všechny operace zadarmo.

     Po první půlhodině setkání s Janem Božím návštěvník ví, že zázraky existují, a teď by chtěl, aby se zázrak stal i jemu. Může přejít do druhé části haly určené k meditaci. Když se nacházíme na rozhraní mezi bdělým vědomím a spánkem, produkuje náš mozek frekvence alfa, s jejichž pomoci se dostáváme do intuitivní oblasti. Zatímco předtím se díky videu otevřel novému vědomí, nyní se mu otevírá srdce. Mezi sedadly procházejí sem a tam předříkávači a recitují ve třech jazycích texty, jimiž se má otevřít božská síla. Využívají k tomu i křesťanské modlitby. Každý je vyzván, aby zavřel oči, neměl překřížené paže a nohy a pravidelně a zhluboka dýchal.

     Tato meditace trvá u každého návštěvníka dvě až tři hodiny, aby se emocionálně, duševně i duchovně zklidnil a aby byl naprosto uvolněný. Nikdo se nebaví, všichni se připravují na zázrak.

     Náhle je oznámeno, že nyní jsou všichni připraveni na setkání s Janem Božím a s jeho entitami. Ten, kdo se dostal tak daleko, aby věřil tomu, že se v příštím okamžiku osobně setká se zástupcem Boha, má dobré vyhlídky, že se u něho něco odehraje.

     Lidé se zvedají, mlčky, jako by stále ještě byli ve stavu alfa, se stavějí do řady a trpělivě čekají, až budou vyzváni ke vstupu do další části haly, kde sedí Jan Boží, obklopen asi 50 až 100 takzvanými médii. Jde o zkušené, spirituální lidi, kteří se dobrovolně propůjčili k tomu, že budou celý den sedět v hale vedle Jana Božího a meditovat. Jinými slovy, soustřeďují se na to, aby každý, kdo sem přijde, zažil uzdravení. Ani tady nikdo nemluví, zaznívá tu pouze tichá meditativní hudba.

    Jan Boží každému, kdo kolem něho projde, stiskne mírně ruku. Jan Boží dává v zásadě pouze tři odpovědi: „Operace“, „Meditace“ nebo „Dobrá – jsi uzdraven“.

     Toho, komu se dostalo odpovědi “Operace“, doprovodí pomocníci do další části haly, kde se posadí a čeká na další pokyny. Ten, komu byla doporučena „Meditace“, je vyzván, aby se do konce sezení posadil k mediím a dál meditoval. „Dobrá, jsi zdráv“, což Jan Boží říká většině lidí, znamená, že dotyčný může jít domů.

     „Operace“ může v Brazílii znamenat tělesný zásah. V Německu to znamená, že se bude operovat duchovně, jakmile se „operační místnost“ zaplní lidmi. Pomocníci v několika jazycích připravují lidi na operaci. I zde je jim doporučeno, aby se dostali do meditativního stavu a udělali si představu o tom, co se má při operaci stát: „Čeho se chci zbavit?“ Nedělají se rozdíly mezi fyzickými ani psychickými symptomy ani v závažnosti onemocnění. Pacientům, kteří tu sedí se zavřenýma očima, je oznámeno, že do místnosti vstoupil Jan Boží. Pomáhají mu přitom dva pomocníci, protože se zdá, že je tak hluboko ponořen do stavu alfa, že nedokáže sám jít. Zůstane stát na kraji místnosti opřený o své spolupracovníky a pronese velmi krátkou modlitbu, která je přeložena do tří jazyků. Pak se jeho víčka krátce zachvějí, trhne sebou a vyrazí přitom slyšitelný výdech, který doprovází pohyby rukou. Trvá to tři sekundy a pak se otočí a vyjde z místnosti. Asistent říká pacientům, že mohou otevřít oči, a vysvětluje:  „Operace byla velice krátká, ale byla to velmi důležitá operace. Entity zasáhly do vašeho duchovního, emocionálního a fyzického těla. Je proto důležité, abyste jako při skutečné operaci příštích 24 hodin dodržovali naprostý klid.  Zůstaňte, prosím, v co největším klidu. Žádná televize, žádné čtení. Ležet v posteli a soustředit se na sebe. Žádný pepř a pálivé chilli. Žádný alkohol. Žádné sexuální aktivity nebo vzrušení – pokud možno 40 dní, ale nejméně 8 dní.   

     Pak je důležité, abyste vypili svou sklenici svaté vody, a vezměte si raději svatou vodu i s sebou domů. To vám pomůže jako lék. Až půjdete spát, připravte si sklenici vody k posteli. Použijte bílé pyžamo a pokud možno i bílé ložní prádlo. Pomodlete se k Bohu a poproste ho, aby požehnal vaší operaci. Entity přijdou a budou na vás ještě pracovat. Zhruba za 14 dnů vám vytáhnou stehy, pak bude operace u konce. Je proto důležité, abyste celou noc měli zavřené oči, i když budete vzhůru.

     Při tomto léčebném ceremoniálu se nehovoří o duševních příčinách nemocí. Spoléhá se na to, že člověk sám pozná, co musí ve svém životě zásadně změnit, aby se uzdravil, případně aby zůstal zdráv.

      Ti, kteří na audienci dostali pokyn, aby meditovali, a získali „privilegium“ dělat to v jedné místnosti s Mistrem a v jeho přítomnosti, po skončení audience dostanou od asistenta předem přislíbenou modlitbu za uzdravení, mír a lásku. Protože nepotřebovali vyřešit žádný určitý problém, měl by se zlepšit jejich celkový stav, takže by měli opouštět toto místo s pocitem velké lásky. Je na ně přenesena schopnost duchovně léčit ostatní, především své rodinné příslušníky a potažmo všechny bytosti na této planetě. Je jím vysvětleno, že přitom účinkuje obětavost, láska prostřednictvím odpuštění a důvěra v božství.

     Na závěr se všichni pomocníci spojí s účastníky a společně se koncentrují na afirmaci spojenou        s modlitbou. Lidé často pláčou dojetím, k čemuž se přistupuje zdvořile a s respektem

     Kosmická odpovědnost

 

     Můj vlastní model myšlení, v němž se nyní nacházím, říká: Všechno je energie a tam, kde údajně žádná není, v tak zvaném vakuu, je také energie. Bez energie nic neexistuje. Energie je nám kdykoliv k dispozici, musíme se jen rozhodnout, co s ní chceme udělat. Využijeme ji pozitivně, nebo negativně, využijeme ji z její stránky jin, nebo jang? Prostor, který máme pro svůj rozvoj, je stejně velký jako náš model myšlení.

     Buddhismus formuluje své nejdůležitější pravidlo pojmem „střední cesta“. Znamená to, že by se člověk měl vyhýbat extrémním způsobům myšlení a neměl by ve svém životě vytvářet žádné vysoké amplitudy neboli maximální výchylky kmitání, nýbrž by měl zůstávat pokud možno ve vyrovnané náladě, protože beztak musí vyrovnávat každý extrémní projev. Po velké radosti přichází velký smutek. Po uměřené radosti přichází mírný smutek. Střídavě jásat a propadat hlubokému zármutku je dosti stresující způsob života, který se dříve či později musí zklidnit, aby vyhověl zákonu o harmonii kosmu. Maximální harmonie lze dosáhnout zmiňovanou „střední cestou“. Tak se chová každá kupa galaxií, každá sluneční soustava a každý atom.

      To čemu říkáme štěstí, je výrazem vysoké kosmické synchronicity. Nábožensky formulováno, jsme „jedno“. Jsme citliví vůči životu. V každé bytosti, bez ohledu na to, zda to jsou moji příbuzní, zvířata a rostliny kolem mě – cítíme úsilí dosáhnout vyrovnání harmonie a lásky. Čím vědoměji a účinněji podle tohoto principu žijeme, tím lépe se nám daří.

 

     Moje poznámka na závěr

     Bylo mi umožněno poznat a pochopit, jak probíhá léčení a vyléčení na kvantové úrovni. Tento poměrně krátký text připojuji do této moje závěrečné poznámky.

 

        Princip léčení nemocí

 

     Princip léčení nemocí je pro všechny metody léčení stejný a vyplývá z poznání, že všechny nemoci jsou následky karem, že všechny nemoci jsou založeny na stresu a vše co ve stvoření je, je energie a její formy.

 

1.      Bytost, která se chce vyléčit, musí změnit své myšlení a chování. Cesta k tomu je láska, soucit, dobré skutky, služba druhým (je třeba se naučit milovat ostatní bytosti a celé stvoření jako sebe samého). Měla by pochopit, čím opravdu je. Že je bytostí trojjedinou, obsahující duši spolu s duchem, mysl a hmotné tělo. Že pouze hmotné tělo je smrtelné a esence mysli a naše duše a duch je nesmrtelný. Že duch s duší je v nás proto, aby zakoušel bytí, že je mysl stavitel a hmotné tělo je pouze nástrojem mysli a ducha s duší. To, co se má změnit není naše duše nebo duch, ale je to naše mysl, která je zodpovědná za myšlenky, a myšlenky jsou energií, a jsou tvůrčí. A všechno, naše myšlenky, slova a činy, jsou z hlediska nejvyšší spravedlnosti Boží zapsány do našich ákášických záznamů.

 

2.      Protože je vše forma energie a vše dostává energii od Boha ze Stvoření, vše také energii vyzařuje. Proto i naše tělo a každý jeho orgán vyzařuje energii. Nemocný orgán vyzařuje jinou energii než orgán zdravý a klíčem k uzdravení je změna energie nemocného orgánu na energii potřebnou pro činnost a funkci zdravého orgánu. Protože energie představuje vibrace, její velikost a barevné vyzařování, pak přívodem energie s opačnou vibrací lze měnit důsledky patologických vibrací. Všechny způsoby léčení jsou na tomto principu založeny. Léčení probíhá na kvantové úrovni.

 

3.      Je známé přísloví, už ze středověku, že lékař léčí a Pan Bůh uzdravuje. To platí doslovně, protože bytost může být uzdravena jen skrze Boží vůli. To je činěno tím způsobem, že každá bytost má kromě anděla strážného, čili ochránce, také duchovní bytost, která se jmenuje temný anděl. Temný anděl je láskyplná duchovní bytost ze Světlých sfér, ale protože působí na planetách plných negativity, má toto pojmenování. Temný anděl dohlíží na to, aby se naplnil náš karmický plán-scénář i s příslušnými karmickými mezníky. Náš anděl strážný čili ochránce dohlíží na to, aby se nestalo nic, co by ohrozilo náš karmický plán. (Proto existují např. zázračně zachráněné bytostí při různých těžkých nehodách a havariích.) 

 

4.      Temní andělé se také zúčastňují na našem léčení. Všechny metody celostního léčení i léčení alopatickou medicínou u akutních nemocí nakonec zakončují na našich tělech a orgánech temní andělé, pokud jsme pochopili, co nám příslušná nemoc ukazuje a pokud jsme změnili svoje myšlení a chování. Tím je dosaženo cíle karmy jako poučení pro naši změnu a karma může být odpuštěna, a co je důležité – také vyškrtnuta z příslušných ákášických záznamů. Temní andělé vyléčí orgán pomoci energie na kvantové úrovni a tím také dojde k toxické očistě příslušného orgánu a navazujících orgánů. Důvodem, proč je potřeba k tomuto léčení pomoc temných andělů je to, že na úrovni 3D nemá naše DNA možnost projevit celou její schopnost, související se samouzdravením těla. To je možno činit DNA na úrovni 5D a tuto schopnost na našem duchovním vývojovém stupni jako lidstvo nemáme. Věda totiž odhalila jen to, co činí cca 5% naší lidské DNA, ale 95% DNA je uspořádáno na kvantové úrovni v dalších šroubovicích, které jsou pro přístroje ve 3D nezjistitelné.

 

5.      Ať je bytost léčená energetickými léčiteli, léčebnými obrazy, celostní medicínou skrze odbourání stresu a stresorů, detoxikací, metodou Mental healing – léčení mysli, homeopatickým způsobem nebo alopatickou medicínou, vždy na konci léčení jsou temní andělé, kteří provádí záměr léčitele, léčené bytosti nebo lékaře, pokud to už karma bytosti dovolí a umožňují, aby se tělo vyléčilo „samo“.

6.      Každá nemoc je vyléčitelná, ale ne každá bytost může být vyléčena. To souvisí s karmou bytosti. Vždy je to spojeno s určitou formou utrpení. Jedná se především o chronické nemoci a tělesná poškození. Někdy stačí k vyškrtnutí karmy utrpení související s procesem léčení. Někdy nemůže být nemoc či postižení vyléčeno, ale třeba jen zmírněno.

 

           Tento princip léčení mám potvrzený kódem pravdy.

    

           Některé metody celostního léčení:

-         Léčení homeopatickým způsobem – léčení je založeno na informaci, na kvantovém léčení.

-         Léčení za pomoci akupunktury – léčení je založeno na energetické bázi

-         Metoda Léčebného kódu – léčení je založeno na léčení mysli

-         Metoda Matrix Energetics – metoda je založena na informaci, na kvantovém léčení

-         Metoda řízené a kontrolované detoxikace dle MUDr. Jonáše – léčení je založeno na informaci

-         EFT – techniky emoční svobody – léčení je založeno na energetické bázi

-         Metoda Mental Healing – metoda je založena na léčení mysli

-         Léčebné obrazy – léčení je založeno na energetické bázi

 

     Výběr z knih, které se zabývají celostní medicínou

-         Bernie S. Siegel,M.D.: „Láska, Medicína a Zázraky“

-         Gerald G. Jampolsky, M..D.: „Léčivá moc lásky“

-         David Servan-Schreiber: „Uzdravení bez léků a bez lékařů“

-         Alexander Loyd a Ben Johnson: „Léčebný kód“

-         Dr. Richard Bartlett: „Matrix Energetics“

-         MUDr. Josef Jonáš: „Kde končí duše a začíná tělo“

-         Helena Šeblová: „Kniha léčebných obrazů“

-         David Frej: „Ajurvéda“

-         Clemens Kuby: „Léčení zázrak v nás“

-         Clemens Kuby: „Mental healing“

-         Clemens Kuby: „Navigátor k sebeléčení a uzdravení“

                                                                                                                                               

           Seznam další literatury, o kterou opírám svoje poznání:

     -    N.D.Walsch  „Návrat k Bohu, v životě jenž nikdy nekončí“

     -    N.D.Walsch  „Hovory s Bohem“, 1.-3. díl   

     -    N. D. Walsch  „Nová proroctví“

     -    Helena Šeblová  „Poselství“ 1.-3 díl

     -    Helen Schucman: Kurz zázraků

  -    Můj text: „Shrnutí poučení o duchu, duši, mysli, podvědomí, vědomí, nadvědomí….“

     -    Můj text: „Velký třesk a tvar časoprostoru“

     -    Můj text: „Duše, mysl, ego“

     -    Můj text: „Duch, duše, karma, reinkarnace“

     -    Můj text: „Duch a duše – nová duchovnost“

     -    Můj text: „Lidské DNA“

          Některé texty jsou k přečtení na http://duchovnipoznatky.webnode.cz.                                                  

    Sepsal  Jan Heczko

    červen 2013

Zobrazení: 160

Přidat komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte být členem komunity Humanity's Team Ceska republika!

Přidejte se ke komunitě Humanity's Team Ceska republika.

Prohlášení

Příspěvky na tomto webu nemusí nutně vyjadřovat názor HT ČR o.s. Za obsah je zodpovědný autor příspěvku.

Nejnovější aktivity

Iris je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
13.Březen
Kateřina Strusková je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
23.Leden
Daniel Novák je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
16.Leden
Eva Krejčová je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Prosinec 7, 2016
Ikona profiluUživatelé Pavel Kupka a Petr Bohm se přidali ke komunitě Humanity's Team Ceska republika.
Říjen 9, 2016
Ikona profiluUživatelé Martin a Ľubomíra Sándor se přidali ke komunitě Humanity's Team Ceska republika.
Srpen 27, 2016
Uživatel Jana Kokrdová aktualizoval fotografii ve svém profilu.
Srpen 24, 2016
Agatk je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Srpen 5, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Twitter.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Twitter.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svůj příspěvek do blogu v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svou diskusi v komunitě Twitter.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svou diskusi v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Uživatel Duše jája sdílel svou diskusi v komunitě Facebook.
Červenec 13, 2016
Jaromíra Dvořáková je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Květen 8, 2016
Jaroslav Posolda je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Duben 6, 2016
Uživatel Petr Caprata zveřejnil akci.

Seminář MATRIX A VĚDOMÉ BYTÍ s Kristiánem Beňem v Hradec Králové

7.V.2016 do 8.V.2016
Zde se naučíte se jak si otevírat své kvantové pole, jak ho otevírat jiným, jak využívat jeho sílu…Zobrazit další
Duben 5, 2016
alena rehortová je nyní členem Humanity's Team Ceska republika.
Leden 27, 2016

Vizitka

Načítání…

Návštěvy na stránce

TOPlist

© 2017   Created by Humanity's Team.   Využívá technologii

Odznaky  |  Oznámit problém  |  Podmínky služby